Část proseckých badmintonistů se v sobotu 8. září vypravila do Benátek. Početnější výpravu jsme ale vyslali do Kladna na GPC, jež se hrálo příjemným skupinovým systémem a neomezovalo „zábavnými“ pravidly o přednostních míčích. Aničce v účasti na prvním turnaji dospělých zabránilo dlouho trvající zranění, a tak jediným debutantem v naší výpravě byl Jáchym Šenkyřík, pro Janu Havlákovou pak šlo o první dospělé jednotlivce. Mezi dvacítku zúčastněných mužů se pak ještě zapsali Milan Greineder, Jan Filz a Petr Mazúr.

Ranní cesta byla nezvykle zamlklá, při pošmourném počasí jsme se už dopředu třásli vidinou mrznutí v tradičně studené kladenské tělocvičně. Dan Skrčený dal ale zatopit a pod Pájovým patronátem bezvadně fungující bufet nás definitivně rozehřál. Mixu se účastnilo pouze 5 dvojic, a tak se logicky hrálo každý s každým. Suverénně a navíc s vtipnou poznámkou kdykoliv připravenou na rtech prošla soutěží dvojice Filz, Pelzlová (Zdeničku Petr nejprve odhadl na sestru, potom na manželku). Nám s Janou se už dařilo méně: hned úvodní bratrovražedný souboj se jmenovaným párem jsme prohráli, byť na 3 sety a 18:21 v tom rozhodujícím. Pak nás přehrála ve dvou setech Zuzana Janešová a Petr „Indián“ Krásný. Blízko k vítězství jsme měli v zápase s párem Konečný, Brychtová, tedy do té doby, než začali místo nelogického debla hrát klasického mixa (a do té doby, než jsme 3. set zahájili sérií osmi chyb). Až poslední zápas nám vyšel – dvojici Holeček, Švihlíková jsme přehráli ve dvou setech a troufnu si tvrdit s přehledem. Stačilo to sice jen na nepopulární bramborovou medaili, ale i tak jsme byli spokojeni.

Mezitím už se rozjely singly v pětičlenných skupinách. Hned na úvod mě čekal soupeř z nejtěžších. S Fridrichem jsem si dobře zahrál, jeho úderová jistota ale moji překonávala o několik stupňů a marně jsem na něj hledal recept. Pak jsem si střihnul jedno pěkné drama s Tomášem Kosem (nejtěsnější výsledek 21:20 v prvním setu znamenal velkou úlevu), vlastní úderovou jistotou a trpělivou hrou zdolal chybujícího Schoře – a mohl se radovat z postupu do osmifinále.

Ostatní zápasy jsem příliš nestíhal sledovat. V jedné ze skupin si to Filík s Milanem rozdali o prvenství, v pěkném zápase byl nakonec úspěšnější útočnější a hlavně méně chybující Milan. Jáchym prohrál všechny svoje zápasy, Milanovi dal ale ve druhém setu 16 bodů a s výkony byl celkem spokojen, i když se ne úplně dobře vyrovnal se špatnou viditelností a blízkou zdí. Ovšem kdo se s kurty takříkajíc nalepenými na zdi vyrovnal úplně nejhůř, to byl bezpochyby „Krásnoočko“ Petr. Když se konečně dostal ke slovu, nadržený na hru, zdolal Jiřího Dingu z Lanškrouna a vyhrál i druhý zápas ve skupině, narazil. A když říkám narazil, myslím tím doopravdy narazil. Jistě, obrazně narazil na Petra Krásného, což mohlo znamenat problém. Náš Petr ale narazil doslova a do písmene – a do zdi. Při přeskoku v zadní části kurtu vletěl kotníkem velkou rychlostí do dřevěného obložení a turnaj pro něj nešťastně skončil.

Pět holek si zahrálo singla každá s každou. Janu jsem většinou míjel, viděl jsem ale, že hrála vyrovnaně s Brychtovou i Švihlíkovou (19:21 ve třetím setu, to zamrzí). Měla by pilovat drop, aby příště snížila počet buchtovitých míčů dvě metry za síť.

Pánské vyřazovací boje dál probíhaly v pavouku. Ten mi za soupeře určil Jardu Holečka. Po zápasech se Schořem a po vítězném mixu jsem šel na kurt celkem sebevědomě – a tak jsem i celý zápas odehrál. Jarin hodně kazil a já neměl pražádnou chuť ho v tomhle směru nějak omezovat. To ve čtvrtfinále mě čekal tvrdší oříšek. Danu Skrčenému jsem víc vzdoroval ve druhém setu, který skončil až v nastavení 20:22, ale myslím, že jsem si žádnou ostudu neuřízl. Dan vzápětí porazil ještě v semifinále Milana a mohl se těšít na finále s Fridrichem, který zdolal o kolo dřív Filíka.

K úplnosti ještě scházejí informace z deblů. Já s Jáchymem hrál ve skupině postupně s páry Novák-Homolka, Fridrich-Schoř a Krásný-Konečný. Všechno jsme prohráli, druhý a třetí zápas jsme ale odehráli, myslím, velmi slušně. Filík s Milanem ještě hráli skupinový zápas, když už jsme byli na odjezdu, jak dopadli, nevím.

Celkem to byl dobře strávený den: odehrál jsem 12 zápasů, z nich, pravda, jen 4 vítězné, ale i v těch prohraných jsem odvedl to, na co se v současné době cítím. Závěrečný dík pak musí patřit kladenským za bezvadně zorganizovaný turnaj.

A závěrem oblíbená drbová minisbírečka:
– Jirka Konečný nejdřív v singlu samými tříseťáky předvedl, jak si lze doopravdy užít turnaj za sedm pětek. V deblu pak vytvořil česko-anglicky nejvulgárnější dvojici s Petrem Krásným…
– Já s Jáchymem jsme se dočkali tradičního překřtívání: ze mě se stal Krajčo, z Jáchyma zase Šenkeřík a dokonce i Šenkýř (o Hugovi nemluvě).
– Když už se Petr nemohl hýbat na kurtu, střihnul si aspoň pár setů „jednonohého“ ping pongu.