Na krajský turnaj nejnižší soutěžní kategorie se opět sjelo velké množství hráčů. Pavouky však naštěstí tentokrát nepřetékaly, a tak se hrály všechny disciplíny „plnohodnotně“ na dva vítězné sety do 21. Z Proseka se po různých omluvách a výmluvách zúčastnilo jedenáct hráčů (jak je patrné, omluv a výmluv nebylo zase tolik): Honza Vorlík, Tomáš Svoboda, Robert Chalupecký, Kuba Klubal, Šimon Pitro, „Pavel“ Le Nguyen, Míša Doubková, Jitka Benešová, Míša Zelinková, Verča Hanzíková a Berta Ausbergerová. Díky převaze kluků jsme bez problémů postavili mixové dvojice a na „přebývajícího“ Pavlíka nakonec také partnerka pro smíšenou čtyřhru zbyla, stejně tak se povedlo dát dohromady i čtyřhry, a tak všichni hráli všechno. Rád bych dál napsal, že všichni vyhráli všechno, to je ale jednak matematicky nemožné, jednak by to nebyla tak docela pravda. Přímo ve Vinoři jsem byl z některých zápasů hodně zklamaný, ale s odstupem hodnotím turnaj jako úspěšný: na medailová umístění jsme dosáhli a u řady hráčů bylo patrné i herní zlepšení. Stále si musíme uvědomovat, že až na Honzu Vorlíka mají všichni ostatní za sebou teprve rok trénování, někteří dokonce jen pár měsíců. V tomto světle jsou dvě třetí místa z mixu, jedno z dvouhry a druhé a třetí místo z pánského deblu hned o něco hezčí.





Ke stažení: kompletní výsledky

Ráno přitom turnaj začal přímo fantasticky. Organizátoři velmi urychlili prezentaci a bleskově dali dohromady a nalosovali mixy, A my jsme vyhrávali! Šimon s Bertou se prokousali z předkola až do čtvrtfinále a odehráli dva velice pěkné zápasy. V přímém souboji o medaile prohráli, zase tolik mě to ale nemrzelo – soupeřem jim totiž byla další naše dvojice, Honza s Míšou Z. Ti pak měli trochu smůly v semifinále, kde schytali „méně hratelnou“ dvojici Havlena, Boudová. Z druhé půlky pavouka do semifinále postupoval Tomáš s Jitkou. Ty čekala hned v prvním kole repríza divokého zápasu z Braníku, dvojici Brothánek, Kočová tentokrát ale v koncovkách dvou setů porazili. U kurtu jsme krásné výměny zakončené obvykle neuvěřitelnou haluzí sledovali s Markétou Osičkovou a občas jsme jen nevěřícně kroutili hlavou. Další soupeři byli lehčí, a tak si Tomáš s Jitkou pořádně zahráli zase až v semifinále, kde statečně bojovali, ale Hubáčka a Klattovou to nestačilo. Z dalších párů se do osmičky prodral ještě Kuba a Míša D., utkání Roberta a Verči jsem nestihl sledovat, podobně také zápas Pavlíka, který měl k sobě o hodně slabší spoluhráčku.

I v singlech jsme začali slibně, to už se ale ráno začalo lámat do poledne, a když se z něj stalo odpoledne, začaly se věci kazit. Několikrát předělávaný los nám bohužel ve finální podobě příliš radosti neudělal. Mezi kluky se Honza dostal do stejné poloviny pavouka jako Dean Brabec (i když ani s Havlenou nebo Hubáčkem by nebylo v semifinále lehké pořízení). Jen pro nezasvěcené nečekaně ale Honza musel zabojovat už o kolo dříve, v osmičce, kde se – bohužel – střetl s Kubou. Ten nechal zapomenout na nářez 21:5 z tréninku a donutil Honzu, aby ze sebe vydal doopravdy to nejlepší. Druhý set ztratil až v nastavení a byl to jeden z nejhezčích zápasů v této fázi turnaje. Honza pak zabojoval a zahrál velice pěkně proti Deanovi. Výsledek tomu úplně neodpovídá, ale herně šlo o vyrovnané utkání. Oproti posledním patnáctkám se herně dařilo i Tomášovi, který odehrál parádní čtvrtfinále a potrápil Michala Hubáčka zejména dobrými smeči. Robert měl těžký los a vypadl v prvním kole, stejně tak se Pavlíkovi nepovedl zápas proti mladšímu z bratří Hubáčků (byť herně na něj rozhodně měl). Ještě jedno příjemné překvapení přichystal Šimon, když v náročném třísetovém utkání zdolal Davida Wallera, zejména díky rychlosti, bojovnosti a dobrému dlouhému podání.

Holky mě tentokrát moc nepotěšily. Míša Z. sice vyhrála těžký zápas proti Pivné, mělo to být ale mnohem jednoznačnější. Pak si poradila s Míšou D. v oddílovém střetnutí („malá Míša“ neměla svůj den a na kurtě se hodně hledala), ale čtvrtfinále proti Klattové už nezvládla. Vždycky někdy kolem čtrnáctého nebo patnáctého bodu zřejmě zpanikařila a vrátila se ke starým návykům – hlavně špatnému držení rakety, které jí zamezilo v tom zahrál klír. Jitka schytala hned do prvního kola Boudovou, ale vzdorovala jí dobře. Verča vyhrála první kolo hned nadvakrát, pak ji zastavila Kočová. Berta vyhrála, co vyhrát měla, ve druhém kole ale sehrála hodně rozházený zápas se soupeřkou z Astry, kdy nebyla schopna prodat skoro nic z toho, co umí.

Když jsem letmo sledoval první snadnou výhru Jitky s Verčou v deblu, řekl jsem, že ta ženská čtyřhra možná není až tak strašná disciplína, jak se říká. To jsem ale řekl hovadinu! Z omylu mě vyvedly hned tři následující zápasy: čtvrtfinále Berty (hrála s Terezou Pivnou), které skončilo prohrou 17:21 ve třetím setu, čtvrtfinále Jitky a Verči, které proti Boudové s Klattovou dovedly druhý set až do nastavení, a čtvtfinále Míši s Míšou proti Elišce Novákové a Martině Havlenové. Holky to vzaly jako přátelák, nedokázaly zaútočit, na síti sklepnout, zkrátka s deblem to mělo asi tolik společného, jako palačinky s bezlepkovou dietou.

To kluci hráli lépe. Bohužel si s námi zle zahrál los, Kubu s Robertem postavil hned v prvním kole proti Havlenovi a Brabcovi, což bylo jednoduše nehratelné. Stejně tak Šimon a Pavel měli „nehratelné“ soupeře: zpola proseckou dvojici Vorlík-Hubáček. Honza s Michalem bez problémů dokráčeli do finále, kde si zahráli první opravdový zápas. S Havlenou a Brabcem prohráli, ale bylo to těsné a herně vyrovnané, nikde není psáno, že by jim příště porážku nemohli oplatit. Jednou ze zastávek na cestě do finále byla i další polo-prosecká dvojice. Naštěstí Tomáš, který hrál s domácím Pavlem Krýsou, narazil na Honzu a Michala až v semifinále, a tak se také mohl radovat z medailové pozice a diplomu.

Dohromady tedy druhé letošní GPC U13 přineslo pět medailových umístění, což je zlepšení proti Bráníku. Ústup jsme zaznamenali pouze ve čtyřhře dívek, naopak se nám mnohem víc zadařilo v mixu. Věřím, že příště zabodujeme ještě lépe, a bude z toho opět i nějaký postup na GPA.