Druhý letošní turnaj GPC kategorie U15 se stal v našem oddíle „urban legend“ ještě dřív, než vůbec proběhl. Zavinil jsem to já zveřejněním předběžného seznamu. Seznamy potenciálních účastníků bývají dlouhé, s tím, kolik lidí na turnaj nakonec dorazí, ale slovy Jaromíra Bosáka mají asi tolik společného jako čabajka s racionální výživou. Osmnáct nás tedy opravdu nebylo, dokonce ani čtrnáct, na kolik to vypadalo ještě v pátek. I tucet účastníků znamená ale rekord letošní sezóny a minimálně kvantitativní blýskání na lepší časy. Ale vlastně proč jen kvantitativní: i výsledková úspěšnost snesla srovnání s doposud jasně vedoucím GPC U13 v Braníku. Tak tedy, jak si Honzové Řasa, Vorlík a Voda, Tomáš Svoboda, Matěj Šeďa, Robert Chalupecký, Kuba Klubal, Kája Krajčová, Anička Vojtková, Jitka Benešová, Maruška Hlaváčková a Kristýnka Grünermelová vedli?

Ke stažení: kompletní výsledky

První kola mixů jsem ještě na vlastní oči neviděl, a tak jsem v akci zastihl už jen Honzu Ř. a Káju. Proti Ulrychovi a Duškové tentokrát překonali ostych a vyrovnanou bitvu zvládli. Semifinále s Kondrem a Kurzovou bylo už jasně nad jejich síly. Prý velmi vydaření mix Aničky a Honzy Vorlíka jsem bohužel neměl tu možnost sledovat.

V singlech se dařilo tradičním oporám. Honza hrál podle hesla „Řasa hraje jedna báseň – před soupeři nezná bázeň,“ a když jsem mu připomněl, že to není on, kdo MUSÍ vyhrát, zavařil zle ve druhém setu i Martinu Kondrovi. Soupeře s o třídu lepší rukou vodil po kurtu a ztratil teprve koncovku v nastavení. Kája tentokrát nezaváhala s vinořskými soupeřkami a srdnatě vzdorovala i Míše Brečkayové. Doufejme, že příště přidá k solidnímu pohybu a úderům i razanci a soupeřku ze Zahradního Města přestřílí.

Od tradičních opor jsme dobré výkony čekali a i když je na místě je opět vyzdvihnout, zdaleka neměly v trenérsko-rodičovském týmu takový ohlas, jako zápas Kuby Klubala s Adamem Trnkou. Kuba na svém prvním turnaji v soutěžní kategorii zahrál famózně, až do konce druhého setu se držel ve vedení a i když ho nakonec neudržel, přinutil přihlížející smeknout aspoň pomyslně klobouk. Navíc (a kdo ví, zda je to vlastně pozitivum) jako „malý Peter Hoeg Gade“ získal vlastně zdarma pozornost dívčího klubu Astra a jak jsem zaslechl, kdyby turnaji přihlížel i Michal Netík, Kubíka by zřejmě rovnou adoptoval.

Velice pěkně zahrál Honza Vorlík. Beze stresu z výsledku vyhrál první kolo a ve druhém příjemně překvapil, když zdolal domácího Doubka. Vojta Svoboda už byl nad jeho síly, ale i s ním sehrál pěkné výměny. Dokud mu stačily síly, měl dokonce navrch.

Ostatní zmíním už jen okrajově. Anička utrpěla nejprve porážku, posléze utrpěla vítězství, obojí provázela neschopnost zahrát míč dozadu a v pokročilých fázích setů psychický blok ze zakončování výměn. Jitka měla těžký los, podobně Honza Voda i Tomáš. Robert odehrál pěkný zápas s Pospěchem, bylo vidět, že když není nervózní, dovede hrát chytře a s rozmyslem. Maruška narazila nejprve na Klattovou, z níž měla zcela neopodstatněné obavy. Když obavy odeslala do míst, kam i papež chodí pěšky, sehrála s ní v druhém setu vyrovnanou partii (jen v hloubce výstřihu prohrála na plné čáře ;-)). A Matějovo první kolo ani zápas o pořadí komentovat nebudu.

V deblech mě potěšili kluci, Honza Řasa zejména tím, že fyzicky vydržel extrémně náročnou sérii zápasů, Honza Vorlík zápalem pro hru a dobrou smečí. Naši borci využili příznivého losu a prošli až do finále, i když proti snaživým mladíkům Brabcovi a Havlenovi to nebylo bez boje. Na Gabíka a Klubala v souboji o postup na turnaj GPA už nestačili a udělali i velké množství zbytečných chyb, občas ale jejich debl vypadal jako debl (a to není vůbec malá pochvala). Rozhození Kuby k Tomášovi a Roberta k Honzovi absolutně nevyšlo a příště se opakovat nebude, víc k tomu říkat nebudu, kdo to viděl, pochopí, kdo neviděl, může si blahopřát.

Holky naopak dobrého losu nevyužily. Už v prvním zápase měly Kája s Aničkou problémy, čtvrtfinále dokonce prohrály s domácími hráčkami, které byly sice větší, ale herně rozhodně slabší. Bohužel, naše holky se navzájem dokázaly dokonaly psychicky rozložit a k tomu vyházely do sítě a do autů tolik zbytečných míčů, že zkrátka nešlo vyhrát. Jitka s Maruškou tentokrát sice bojovaly, ale nevyhrály ani první kolo. Soupeřky byly mírně silnější, nikoliv nehratelné. Výkon našich byl sympatický, ale značné rezervy v něm byly.

Hráčem dne musím rozhodně vyhlásit Honzu Řasu, který skončil na medailové pozici ve všech disciplínách, ale pochválím víceméně všechny: takřka od nikoho jsem neviděl výkon pod jeho možnosti a v obrovské konkurenci více než 60 hráčů a hráček jsme se neztratili.

A kdo je zvědav na tradiční drby, bude si tentokrát muset vystačit s jediným. Míša Myšáková si to tentokrát na empiru užila s Kristýnkou Brunátovou. Vešly se prý bez výraznějších obtíží.