…aneb Reportáž zralá na oprátku.

Byl jsem požádán napsat něco o turnaji v Mostě. Rozhodl jsem se napsat něco o turnaji v Mostě. Dlouho jsem to odkládal a pak jsem začal psát o turnaji v Mostě. Nějak mě to chytlo a tak jsem napsal spoustu slov o turnaji v Mostě. Máte-li dlouhou chvíli, můžete si přečíst něco o turnaji v Mostě.

Vtíravá melodie z večerníčku o králících z klobouku se mi vetřela do sna. Vstávat a cvičit! – a proč? – protože je ráno! – jenže, já mám ještě noc a navíc příšernou kocovinu – tys tomu včera zase dal! – ale burčáková sezóna netrvá věčně a vůbec, žijem jen jednou – snažím se konejšit své svědomí heslem včerejšího večera, ale do zrcadla se raději nedívám.

Vstávat a cvičit! připomíná mi budík, ale co…? Jo vlastně, turnaj v Mostě! Grand Prix B, oprašuji svou franštinu a kvapně hážu svršky do baťůžku. Ještě kecky, pálku a můžem!

Ke stažení: kompletní výsledky

Ale jaké se nám udělalo krásné ráno! Šmolková obloha bez mráčku, nepočítáme-li exhalace z komínů průmyslových výroben, nastupující podzim maluje kopečky jak zkušený impressionista – tu do žluta, tam zas do červena, a slunko zalévá celé to nádherné panoráma svými hřejivými paprsky. Čermy řeže zatáčku za zatáčkou, krájí kilometr za kilometrem a můj žaludek zažívá první velkou zkoušku.

Ale obstál! Jsme v Mostě a hledáme šatnu, pak halu, pak záchod, pak zase halu…V labyrintu chodeb se ztrácím a opět nečekaně nacházím na zcela nepředpokládaných místech, jen nevím zda z toho vinit nepraktického architekta či včerejší večer. V šatně zjišťuji, že jsem si nezabalil tepláky, ale třeba bude v hale teplo, vždyť sotva začal podzim. Jenže v hale už třeskutá zima, jak se později dozvídám pro Most typická asi jako paneláky a problémy s nepřizpůsobivými minoritami, takže se rozehrávám v riflích, jakkoliv nepatřičně si s kšandama na kurtě připadám.

A už se hraje mix, disciplína, jejíž zákonitosti se mi stále ještě nepodařilo vstřebat, možná i proto, že na mě většinou žádná partnerka nevybyde, ostatně jako dneska. A tak mizím do byfé nadopovat se trochou kofeinu a párkem v rohlíku. Mezitím se na centrkurtu odehrává bratro – sestro – vražedná bitva, škodolibý los svedl hned do prvního kola Filíka po boku se svou nebožkou spojařkou Zdeničkou Pelzlovou proti Čermymu a rovněž spojařce Petře Munzarové. Předčasné finále nakonec ovládl druhý zmiňovaný pár a to výsledkem 21:17 a 21:16. Ten pak v dalším kole rozdrtil dvojici Newiak, Nesvedová rovněž 2:0 na sety, přičemž poražený mixér se v pozápasovém intervijů přiznal, že: „ani newi jak.“ Konečnou jim až ve čtvrtfinále vystavili pozdější stříbrní medajlisté Skrčený, Erbenová.

Posledním zástupcem slovutného oddílu SK Prosek ve smíšené čtyřhře byl zakoupený Petr Hošek, ve dvojici se zahradnicí Valáškovou Petrou. Ti však hned v úvodním kole skončili na raketách česko-indonézského páru Šikal, Megawati. Celou disciplínou se jako štika protáhl Honza Štika po boku s Martinou Vackovou, čímž dostál svému příjmení a navíc dostal i medajli z nejcennějšího kovu. Ačkoliv byly v mixu k vidění skutečně krásné a vzrušující boje plné okulahodících sukýnek a výměn, s velkým očekáváním jsem vyhlížel první utkání pánské dvouhry a ,přimrzlý k lavičce, doufal jsem, že se mi podaří vstát.

A povedlo se, už stojím, jdu, dokonce běžím a sem tam trefuji košíček – no žádná velká sláva, ale když se nepouštím do nějakých odvážnějších úderů, jako je třeba lob, tak to na teplického Dupáka stačí. Vítězím 21:15, 21:18, ale předvedená hra mnoho příslibů na úspěch v dalších kolech nedává. A to mě čeká hned derby s Filíkem, jenž ukázal ocelové nervy v koncovkách 2. a 3. setu v souboji s domácím postrachem Kanajlem – v obou s přehledem zvítězil 21:19. Nechci prohrát tak prestižní duel, ale bez dopingu to při mém dnešním rozpoložení půjde ztěží, odcházím tedy na další dávku kofeinu. Zrovna, když jak Dalibor Janda ve svém megahitu pěje: „už se vaří voda na kávu…“ mi v kapse zavibruje mobil a ze sluchátka se ozve chraptivé: „Kde jsi?“ Připadám si jako v osmdesátých letech, však není to Dalibor, ale Filík, kdo mě shání. „Už jsme pět minut vyhlášení!“

Takže kafe už nestihnu a ani pořádnou rozehrávku, protože pořadatelé přísně nabádají k zahájení hry. Tedy zahajujeme, ale nerozehranost je znát. Oba si uvědomujeme důležitost mače, nervozita nám svazuje nohy a vůbec, moc k pokoukání to není. Však nadšené mostecké publikum nás podporuje a je naším třetím hráčem na dvorci. Ke svému úžasu vyhrávám první sadu 21:19, ale tuším, že jakmile Filík přestane ze všeho dávat auty, bude to pro mě hodně těžké. A má předtucha se v dalším průběhu zápasu beze zbytku naplňuje. Další dvě sady se stávají kořistí, v momentální formě zdatnějšího, soupeře a tak končí mé naděje na pěkné umístění na tomto turnaji již ve druhém kole. Ještě hůře se v singlu vedlo Čermymu, jenž dokázal vzdorovat mladičkému Kurzovi pouze v první sadě a zůstal za branami druhého kola. Jeho přemožitel z líhně zahraďácké Astry poté přemohl i Filíka, však s pověstí proseckého kata se nespokojil a postupně odpravil další přeborníky: Štiku, Nevečeřala a ve finále pak i Friedricha, a svým vítězstvím na turnaji doslova šokoval širokou badmintonovou veřejnost a otřásl všemi zavedenými jistotami. Z prosečáků se v singlu nejdál dostal Péťa Hošků, který vybojoval bronz. Hurá!

To soutěž dívek a žen nenabídla toliko překvapení a pokud snad ano, přiznávám, že bych si jich snad ani nevšiml, jelikož nepatřím mezi znalce ženských vod badmintonových. Jisté je, že zvítězila indonézská perla orientu ze stáje Benátek nad Jizerou s velice výkonným jménem Gustiani Sari Megawati, na druhém místě se umístila kladenská Monika Erbenová a o bronz se podělily Pilařová s Vackovou.

Čekám na čtyřhru, u nosu rampouch, dlouhou chvíli si krátím nákupem žlutomodře žíhané omotávky, zasvěcenou diskuzí s ostatními sportovci – tzv. drbáním – a sebezpytováním. No snad aspoň v tom deblu to bude lepší, říkám si. Ale není, no naštěstí můj partner z Teplic Petr Doleček s vikingskou bradkou moje umění převyšuje jen nepatrně, tak si alespoň nevyčítám, že to někomu kazím. Dokonce ani soupeři – Šíma se Slatinským – si na naši hru nestěžují a těší se z nepříliš komplikovanému postupu do druhého kola po setech 21:12 a 21:13.

Do druhého kola se dostali také Čermy s Filíkem, když smetli Látala s Hrnčířem, tam však nezvládli dramatickou koncovku rozhodující sady proti páru Friedrich, Schoř, kterou prohráli 19:21. Je to škoda, ale aspoň už můžem jet domů. Pánský debl nakonec opanovali Sobota s Rubášem, stříbro si do Kladna odvezli Skrčený s Pulkrábkem a bronzovou medajli si rodělili Štika, Týc a Gregor, Hošek. Abych splnil svou novinářskou povinnost, zde ještě výsledky dámské čtyřhry: 1. Vacková, Erbenová; 2. Pilařová, Nesvedová; 3. Nejedlová, Grimmová / Kocourková, Jiruchová.

Na zadním sedadle Filíkova žihadla přemítám nad svou badmintonovou dráhou, svým životem a celým vesmírem. Neklidný žaludek svádí dnes snad již svůj poslední souboj. Víčka se mi klíží, přichází spánek.