Po úspěšném mistrovství České republiky do 13 let jsme vyzpovídali Bertu Ausbergerovou. Bertě se podařilo na turnaji ve Vinoři získat hned dvě zlaté medaile, společně s Janem Loudou v mixu a s Veronikou Srncovou v deblu. Pouze ve dvouhře se musela spokojit s pátým místem. Dvě zlaté a bilance nejúspěšnější hráčky turnaje byly pro Bertu odměnou za celoroční trénikovou dřinu a poctivý, pracovitý přístup. Berta je odchovancem našeho oddílu, v současnosti se připravuje pod vedením trenérů Tomáše Krajči a Diany Pražákové a také společně s dospělými hráči našeho oddílu.

Do sezóny jsi vstupovala z prvního místa žebříčku. Jaké to bylo, na každém turnaji potvrzovat roli favoritky?

Sice jsem byla „papírová“ jednička, ale dobře jsem věděla, že se nás o přední místa pere 6. Byl na mě veliký tlak, všichni očekávali, že budu vyhrávat, a věřili mi. Hned 1. turnaj naznačil, že bitva o body bude tvrdá. Na 2. turnaji jsem si vybrala svou letošní smůlu a pro nemoc jsem vůbec neodjela, body šly dolů a bylo po jedničce. Myslím, že mě to ale zdravě nakoplo a už v posteli jsem řekla mamce – „No tak vyhraju mistrovství republiky.“

Na MČR ve Vinoři jsi získala dvě zlaté medaile. Začneme tou z mixu: v čem jste byli s Honzou Loudou lepší než soupeři? Co rozhodlo finále proti Petru Beranovi a Pavlíně Krpatové (až nečekaně výsledkově jednoznačné)?
Myslím si, že rozhodla naše velká touha po vítězství, oba jsme moc chtěli a šli jsme za tím. Na rozdíl od dvojice Beran, Krpatová jsme spolupracovali, fandili si a podporovali se. S Honzou se hraje skvěle, vím, že málo kazí a že to očekává i ode mne. To mě ze začátku trochu nervovalo, ale i na to si musím zvykat. Naštěstí v neděli byl prostě můj den, tak to vyšlo.

Vítězství se podařilo také ve čtyřhře s Veronikou Srncovou. Který ze zápasů, jež jste o víkendu odehrály, byl nejtěžší? Co jste si říkaly před finále?

S Verčou nám mistrovství sedlo, strašně jsme si věřily. Nepřemýšlely jsme o tom, kdo stojí proti nám. Těžké utkání bylo asi čtvrtfinále v sobotu odpoledne, protože v hale bylo pekelné vedro, síly ubývaly a dvojice Markovcová, Jakešová bojovala statečně. Jak už jsem se zmínila v odpovědi na 2. otázku, neděle prostě vyšla!!!

Ve dvouhře jsi obsadila páté místo po čtvrtfinálové prohře s Terezou Švábíkovou. Jaké jsou podle Tebe hlavní důvody, že teď neslavíme „zlatý hattrick“?

Věřila jsem, že Terku tentokrát porazím a oplatím jí porážku z Mostu. Ze začátku to vypadalo vyrovnaně, ale začala jsem chybovat a byla jsem pomalejší. Přestala jsem si věřit a už to jelo…

Jak jsi celkově spokojená se sezónou 2011/2012? Získala jsi řadu medailí z turnajů GPA, pohybovala se na předních místech žebříčku a prosazuješ se i mezi staršími. Co se v uplynulém roce povedlo více a co méně?

Se sezonou jsem moc spokojená. Nejvíce se mi dařilo ve čtyřhře a mixu. Trochu mě mrzí, že to nevyšlo lépe v singlu. Jsem ráda, že jsme s Verčou obsadily medailové příčky i v zahraničí.

Kdybys chytila zlatou rybku, co umí splnit tři badmintonová přání, co by to bylo?

To těžká otázka… Určitě bych chtěla za 2 roky zopakovat úspěch z MČR a ještě kousek přidat. Také bych chtěla být úspěšná i na mezinárodních turnajích a hlavně si přeji, aby se mě vyhýbali nemoci a zranění.
Na závěr bych chtěla moc poděkovat trenérům, hlavně Tomášům, Dianě a ostatním od nás z Proseka, a taky tátovi, který mě všude doprovází a „chválí.“ No a mamce za podporu doma a za salátky…
PS: Míše díky za palečky – pomohly!!