Mistrovství ČR družstev-krajů v kategorii U15 bylo umístěno do liberecké haly, což pro nás naštěstí nebylo tak daleko. Při Radkově rychlosti jsme byli na místě už za hodinu, a když jsme vešli do haly, nemohli jsme uvěřit vlastním očím: ,To je tu tak málo lidí? Určitě ještě někdo dorazí…‘ mysleli jsme si, na nástupu však stálo nakonec jen 5 družstev: Severní Čechy, Most, Střední Čechy, Jižní Morava a my, tedy Praha. Naše sestava byla k pousmání – mohli bychom se jmenovat Astra Praha & Kačka Kykalová, jelikož zbylé dva pražské týmy se na to jaksi vykašlaly (nějaké důvody měly, ale koho to zajímá :)).

Jako první tým proti nám nastoupila Jižní Morava, která mi už před dvěma lety na mistrovství družstev krajů U13 v Českém Krumlově byla ze všech nejsympatičtější – a letos mě v mém přesvědčení jedině utvrdila. Poté, co Matyáš Barák nějakým zázrakem porazil Adama Mendreka, já vyhrála svůj singl i debl s Míšou Brečkayovou a i ostatní své úlohy splnili nad očekávání, jsme Moravu porazili 7:0! Ostatní týmy s ní měly mimochodem velké problémy, vyhrávaly třeba jen 4:3 a podobně.

Hned ve druhém kole nás čekal trochu tvrdší oříšek – Most – a mně bylo jasné, co bude následovat. Tak moc jsem s Koldovou nechtěla hrát, ale nechala jsem se přemluvit s tím, že Míša by ji asi neporazila. Nejdříve mě ale čekal debl se Zuzkou Klusoňovou proti páru Jeřichová-Salačová, který jsme po velké bitvě na tři sety vyhrály. Po něm teprve přišla na řadu Koldová a já mohla celkem rychle vyhrát první set. Až se všichni divili, čeho jsem se tolik bála. Jenže já věděla své. Pamatovala jsem si totiž oba předešlé zápasy s touto osobou, a nebylo pro mě proto velkým překvapením, že Koldová druhý set vyhrála. Taktika pro set třetí: udělat si co nejrychleji co nejvíce bodů. Poznatek Radka: ta holka je labilní. To se také potvrdilo, když Koldová nevydržela psychický nápor astráckých fanoušků a v půlce setu se rozbrečela, i když prohrávala jen o 3 body. Zbytek zápasu jsem už dohrála s přehledem – Koldová byla celá rudá, stále brečela a poslední míč už nechala jen spadnout. Jak úžasný pocit stát na straně Astry a nebýt v roli protihráče! Oni přehlučeli dokonce i Most s jejich známým hlasitým mlácením tubami od balónů! Konečné skóre Praha:Most – 4:3.

Naším třetím soupeřem a zároveň kamenem úrazu se staly Severní Čechy. S Míšou jsme odehrály další 2 setový debl, proti dvojici Doušová-Hlavatá, tentokrát jsme ho ale prohrály. Poté jsem s Hlavatou prohrála ještě singl – také na dva sety – a ani ostatním se moc nedařilo – se Severními Čechami jsme prohráli 6:1, přičemž jediný bod, který jsme uhráli, byl singl Zuzky, v němž na 3 sety porazila Doušovou.

Posledním soupeřem byly Střední Čechy. Tentokrát jsem 2.singl vděčně přenechala Míše, protože už jsem byla opravdu unavená, a odehrála jsem s ní jen debl proti Červenkové a Fenclové. Po prvním zbytečně odchozeném setu jsme druhý s větším nasazením dokázaly vyhrát, ale třetí už nám bohužel nevyšel – i když skončil velice napínavě – 29:27. Střední Čechy jsme nakonec udolali 4:3.

Jestli jste dávali dobrý pozor, zjistili jste, že jsme vlastně prohráli jen s jedním týmem! A co z toho vyplývá? Skončili jsme na krásné stříbrné pozici! Takže jsem si vlastně oproti mé minulé reprezentační zkušenosti o stupínek polepšila! (V Krumlově jsme tehdy skončili na místě třetím.)

Cestou zpět byla v autě docela sranda – poslouchali jsme Honzovo techno (což normálně opravdu nemusím, ale jednou jsem to vydržela) a bavili se obecně o hudbě. S krátkou zastávkou v McDonaldu jsme docela brzy dorazili do Prahy a já si konečně mohla jít lehnout!