Vzhledem k žebříčkové pozici, kterou naše holky mají, a hře, kterou na vrcholných republikových turnajích kategorie U13 předvádějí, o nich můžeme mluvit jako o černých koních MČR: Berta Ausbergerová a Míša Zelinková jsou tedy logicky z definice takové naše malé, sympatické „černé klisny.“ O víkendu 29.-30. ledna vyrazily Míša s Bertou pod vedením trenéra Tomáše Krajči a za podpory rodinného realizačního týmu Ausberger-řidič a zdravotník 1x, Zelí-léčitelka a hoteliér 2x, do Břeclavi na třetí GPA U13. Za účasti všech hráčů špičky žebříčku získaly naše holky tři medaile: Míša byla třetí v singlu a v mixu s Vojtou Lapáčkem, Berta s Míšou pak v deblu dosáhly dokonce na druhou pozici!

Ke stažení: kompletní výsledky

Prosecká výprava se nasáčkovala do Pavlova „autobusu“ už v pátek, aby se přiblížila k Břeclavi. Páteční noc jsme strávili v Liborově služebním bytě poctivým taktickým rozborem (= sledovali jsme krasobruslení a trenér chrchlal a smrkal), psychologickou přípravou (= Míša snídala s nepřítomným výrazem a nereagovala na slova jako turnaj, badminton nebo Brunátová) a utužováním týmového ducha (a stálo nás to jenom jeden v hospod… ehm na teambuldingu zapomenutý telefon).

Ráno jsme tedy docela čerství vyrazili směrem k místu konání turnaje, s jiskrou v oku, za zpěvu bojových chorálů a plni energie… jen trenér chrchlal, kašlal, prskal a smrkal.

V Břeclavi jsme dokázali najít halu, bryskně se zaregistrovat a mohly se rozjet první zápasy mixu. A přestože předchozí řádky byly asi stejně pravdivé jako průměrný volební program, nebyla to Berta, která na kurtu spala: v mixu s Matějem Hubáčkem nehrála ani tak s Matějem, kterého známe, jako spíš s náměsíčným Matějem. Přes nadějný začátek prvního setu proti Vaculíkovi a Pěčkové se časem musela projevit absence střehového postavení, raketa dole, pozdě zahrávané údery a laxní přístup, který vyvrcholil v přestávce druhé sady. „Matěji, když Berta podává, stoupni si do střehu, zvedni raketu a připrav se na hru,“ zaznělo, a ani ne deset vteřin poté Berta podávala a Matěj… inu, diplomaticky řečeno, stál SKORO ve střehu, což přimělo trenéra, že SKORO nekopl do zdi a SKORO neodešel od kurtu s výrazem hrubého nas… upení ve tváři.

A když se ptali, jak hrála Berta s Matějem… trenér chrchlal a prskal.

Naštěstí to byl alespoň na chvíli konec špatných zpráv. V rámci charitativní akce Solibad nabízeli organizátoři kávu zdarma, či za dobrovolný příspěvek, první mix Míši s Vojtou Lapáčkem ukázal, že Pavlův tejp na její zraněný kotník drží a Míša může běhat, a prosecké barvy (tentokrát tedy díky darovanému tričku spíše budějovické) konečně zaznamenaly první vítězství nad párem Vašátko-Fuchsová. Také čtvrtfinálový zápas, do něhož se překvapivě přes naše kamarády z Astry v utkání, kdy pan Novák málem nervy prokousal síť a posléze i konstrukci házenkářské branky, dostali Severomoravané Mazurek a Valigůrová. Naši se s nimi naštěstí nemazurkovali a v klidu si uhráli postup do semifinále proti hlavním favoritům turnaje – Loudovi a Brunátové.

Rodiče nervózně postávali u kurtů, vedli podstatné a zajímavé dialogy, pili pivo a jedli ovoce, co bylo zadarmo, trousili se dovnitř a ven na kuřácké pauzy, a trenér smrkal a smrkal.

Když přišlo na dvouhry, bylo to lámání chleba pro obě naše děvčata. Berta měla konečně dobrý los – a bylo otázkou, zda možnost hodně získat promění, nebo zda se zalekne. I když hned při zkoušení míč poslala do stropu a málem ho pověsila na basketbalový koš, i když se jí občas pořádně klepala ruka a tvářila se nervózně jako sáňky v létě, dokázala využít své přednosti a cílevědomou hrou s pěknými klíry porazila Krpatovou z Pardubic. Zápasu druhého kola proti Valigůrové se bál spíš trenér, drivové podání soupeřky zahrávané na hranici a mnohdy i mimo hranici pravidel jí dávalo značnou výhodu a výškou eliminovala částečně i handicap špatného držení rakety. Berta ale ukázala svou badmintonovost a skutečně bojovného ducha: druhý set se nevyvíjel dobře, vždy ale našla na soupeřčiny údery protizbraň a mohla spolu se šťastným tatínkem a chrchlajícím trenérem slavit postup mezi osm nejlepších.

Míše k tomu stačilo o zápas méně. O lámání chleba byla řeč kvůli jejímu kotníku: aby si zachovala místo mezi čtyřmi nejlepšími, musela vyhrát alespoň kolo. Proti malé, běhavé Švábíkové to zvládla bez obtíží silovou hrou „z ruky“ a mohla se v klidu soustředit na čtvrtfinále a v něm… vzájemný zápas s Bertou. Pro holky důležitý bod turnaje, pro trenéra okamžik, kdy konečně mohl v klidu zhodnotit hru obou bez stresu a nutnosti zasahovat do dění. Obě měly krátké podání, i když si myslely opak, obě slušně běhaly, obě hrály pěkné útočné klíry, Míša navíc dokázala takticky rozehrávat a v patřičných momentech hru zrychlovat. Bertu díky tomu z kurtu vymazala, což trenér zhodnotil… záchvatem kašle a popotažením.

Následovaly čtyřhry a tradiční martyrium trenéra, který je zároveň hráčem a mužem. Do prvního kola dostaly Míša s Bertou silnou Dominiku Budzelovou. Ta vyměnila nemocnou partnerku Srncovou za malou Báru Hadáčkovou – ta se ukázala jako obrovský talent a naše holky si dlouho nevěděly rady. Ačkoliv hodně svědomitě držely taktiku „na malou“, dělalo jim problém vyrovnat se s bouřlivým povzbuzováním spojených sil jihočeského a severomoravského fanklubu a také vlastními nedostatky na podání a v rozehrávce. Ve třech setech to ale přece jen zvládly a trenér si mohl úlevně odkašlat a promnout ruce totálně zrudlé tleskáním. Závěrečný Berty zápas dne bylo čtvrtfinále čtyřhry: spolu s Míšou se postavily teplické dvojici Nová-Blovská. Soupeřky byly slabší, ale naše holky zastihlo totální vyčerpání a hrály přímo strašlivě. Utrpěné vítězství ani moc neslavily a trenérovi tekla rýma z očí.

Míša si v sobotu večer zahrála ještě semifinále mixu. V prvním setu Míšu s Vojtou Kristýna a Honzík vyškolili v souhře a aktivním útoku. Druhý set byl až na špatný úvod velice vyrovnaný a ukázalo se, že i s nasazenými jedničkami lze hrát – skončil 16:21 a spokojeni byli rodiče, diváci i kašlající trenér.

V rychlém sledu jsme zvládli večeři, ubytování ve studentském domově, kde jsme narazili na příjemný, lidský personál (jaká změna proti Mostu) a pokoje, na které čas zapomněl, a trenér s Pavlem vyrazili hledat občerstvovací stanici. Svijany v malé pivnici zhodnotil trenér slovy: „Tak na to kašlu,“ a když už začínalo být pátrání skoro beznadějné, vynořila se jako oáza malá pizzerie s dostatečnou zavírací dobou a točenou plzní. Interní taktický rozbor následovala ještě (ne)vinná schůze s bodrým pořadatelem p. Kavanem a partou klimkovických badmintonových rodičů, kteří nad sklenkou pramenité vody (tu a tam žlutě či rudě zakalené) básnili o tom, kterak si jejich zapadákov kdesi u Prahy podmaní i Břeclav. A druhý den se jim to, kupodivu, splnilo!

Krátce po deváté hodině ranní se v břeclavské hale rozjely semifinálové boje čtyřher. Naše dívky dělaly čest své disciplíně a protáhly turnaj nejméně o dvacet minut, když v druhém nejdramatičtějším zápasu turnaje sehrály tři napínavé sety s Janou Slatinskou a Bárou Šimoníkovou. Soupeřky vyhrály ten první, naše holky ten druhý, ve třetím jsme otáčeli za stavu 11:9 a trenér povzbuzoval Bertu s Míšou dobrosrdečným prskáním. Výsledek? Berta vyhodila šest míčů za sebou a rázem jsme prohrávali 12:16. Aby řádně dostaly zabrat nervy na obou stranách, v takřka beznadějné situaci se najednou zase chytla a stav se vyrovnal. Vedení 20:18. Servis do sítě. 19:20, podává Jana. Servis do sítě? Ne – parádní podání liberecké badmintonistky a je srovnáno. Trenér se svíjí v záchvatu kašle, a když se probere, jeho svěřenkyně vedou 21:20. Laciná chyba soupeřek a je dobojováno – naše holky jsou ve finále!

Ještě ale není všem velkým událostem konec. Míša nastupuje k semifinále dvouhry proti Brunátové. Jednoznačná favoritka si přijela do Břeclavi pro tři vítězství, a tak těžce nese, když jí naše jednonohá hráčka vzdoruje, ale daří se to. Míša zapomene na své zranění, běhá, hraje kvalitní, trpělivou rozehrávku, využívá reverse slice a tlačí soupeřku dozadu útočnými klíry. 19:19, dlouhá výměna, která končí nahraným míčem na síť. Míša si jde pro vítězný míč a… promáchne! Obrovská škoda, set končí 21:19 a slzí teď nejen trenér z rýmy, ale především Míša. Jak povzbudit? Zdá se to být nemožné, ale do druhé sady vstoupí naše hráčka už zase v klidu a s maximálním odhodláním. Blíží se koncovka a holky se tahají o každý bod. 19:19, 20:20, stále není rozhodnuto. Setbol nebo mečbol už měly obě strany, změna míče za pomalejší… a ten sedne víc Kristýně. Favoritka vítězí 25:23 a ona i její kouč a tatínek si mohou zhluboka oddychnout. Míša chvíli pláče, chvíli se vzteká, ale když dojde na zásadní otázku: „Budeš se jí příště bát?“ odpoví jednoznačně a trenér pochvalně zachrchlá.

Ve finále čtyřhry jsou naše holky – stejně jako všechny ostatní páry na turnaji – snadnými obětními beránky a Kristýna si připisuje druhé nedělní vítězství nad Míšou, kterou to ale už moc netrápí. Domů odjíždíme se třemi medailemi a pocitem, že mohlo být ještě lépe, ale hra nás stejně předurčuje k opatrnému optimismu. Naše černé klisničky o sobě daly v Břeclavi pořádně vědět a bude-li jim sloužit zdraví, na mistrovství republiky mohou dokázat ještě více.