Dnes bylo v Kladně občas kladno, občas záporno. Šestičlenná hráčská výprava ve složení Míša Zelinková, Míša Zárybnická, Berta Ausbergerová, Šárka Vlášková, Jakub Klubal a Robert Chalupecký byla doplněna o početný realizační tým a když se ráno ukázalo, že se tentokrát v tělocvičně topí (Dane, díky!), mohla v dobré náladě vstoupit do mixových bojů.

za fotografie děkuji Petru Vláškovi

Robert s Míšou Zárybnickou bohužel neměli ve tříčlenné skupině příliš šancí na vítězství. Hned prvními soupeři jim byli Klimeš se Slatinskou, pozdější vítězové. Druhými potom ti, kteří již také s Klimešem a Slatinskou prohráli (začíná se mi z referátu stávat lekce kombinatoriky), druzí naši mixéři Míša Zelinková a Jakub. Do šestičlenného pavouka naštěstí postupovali dva, a tak jsme ještě měli možnost bojovat o medaile. A vyšlo to – nejdřív se Kuba s Míšou dostali s přehledem do semifinále, tam s přehledem podruhé podlehli Klimešovi a Slatinské, vzápětí si ale bronzovou medaili vybojovali ve vyrovnaném utkání s nejdeckými. Až se Míša naučí krátké podání a Kuba si uvědomí, jak je kurt dlouhý a jak je široký, bude z nich docela nadějná dvojice.

I singly se hrály ve skupinách, chlapci po třech, děvčata po pěti. Prakticky nejhorší možný los měly Šárka s Míšou Zelinkovou. Nejenže se potkaly v téže skupině, navíc v ní měly i Legátovou a Slatinskou, tedy dvě zkušené harcovnice z turnajů U13. Šárka sice statečně bojovala, ale na výhru tentokrát ani jednou nedosáhla. Nemusí ale vešet hlavu, případně raketu na hřebík: herně se rozhodně velmi zlepšila.

Míša vzdorovala Legátové až překvapivě dobře: dokonce s ní uhrála nejtěsnějším poměrem i set, pak jí ale bohužel došly síly. To mě utvrdilo v tom, že nastoupená cesta je správná: cvičení na konci tréninku budou a budou ještě výživnější ;-). Proti Slatinské neměla už nárok, zbývající dvě soupeřky naopak jasně zdolala.

Míša Zárybnická hned úvodní zápas dokázala vyhrát. Poté, co první set skončil 21:7, spokojeně jsem od jejího kurtu odešel, abych se vzápětí dozvěděl, že vyhrála 21:19 ve třetím. Asi si chtěla zahrát… Proti těžším soupeřkám se pak projevil její hlavní nedostatek: absolutní absence rychlé reakce a startu na míč. Aspoň jeden krok určeným směrem by její hru posunul o úroveň výš. Konečně Berta také pouze jednou vyhrála, i v ostatních zápasech ale držela krok a potvrdila svůj vzestup z poslední doby. Její hra začíná připomínat badminton, nebo aspoň působí dojmem, že ho viděla z rychlíku (což chápejte jako pozitivní hodnocení).

Robert měl velice těžkou skupinu a soupeři s ním zacházeli asi jako s novinami čtenými na toaletě, jejichž obsah se potřebu vykonávající osobě příliš nezamlouvá. Zejména s Klimešem se ale doopravdy hrát nedalo.

To Jakub byl pro mě velmi příjemným překvapením. Když si ráno pinkali s Míšou, bál jsem se nejhoršího: špatné držení rakety, vysoké procento nevynucených chyb… Na singla se ale Kuba dokázal soustředit a i přes tréninkové manko potvrdil talent. Ničil soupeře svou rychlostí a bojovností, občas překvapil velmi chytrými údery. Hned první zápas byl z jeho strany asi nejlepší – později třetího Jiráska v prvním setu rozložil na prvočinitele. Druhý set se stal kořistí veseckého mladíka, třetí si ale Kuba ujít nenechal a mohl slavit překvapivé vítězství. Před zápasem jsem tipoval, že ho soupeř roznese na kopytech, ukázalo se ale, že je v Liberci kopyt nedostatek. Druhý zápas ve skupině už byl jednoznačnější, pak ale zklamal losující Dan, když Kubu nepředsadil do semifinále – a ještě mu do čtvrtfinále přiřkl těžkého soupeře v podobě Poláška. I když byl silnější, nedokázal ho Jakub přetlačil a prohrál ve dvou setech.

Po singlech tedy bylo v proseckém táboře spíš záporno, naštěstí ale náladu spravily párové disciplíny. Dámské páry jsme složili netradičně: Míša Zelinková hrála s Bertou, druhá Míša se Šárkou. Náš slabší pár se stal lehkou kořistí hned v prvním kole, Míša s Bertou ale své první kolo zvládly perfektně. Pak statečně bojovaly se Skrčenou a Košťákovou, pozdějšími vítězkami, aby o třetí místo nakonec ani nemusely hrát. Ale počítá se i tak.

Kluci si v prvním zápase odbyli třísetovou bitvu, v níž taktika na obou stranách byla poněkud zbabělá: hraj to na slabšího. Naši to dokázali o něco důsledněji. V dalším zápase byli slabší bohužel jen na prosecké straně kurtu. V samotném závěru turnaje hráli naši s nejdeckými o druhé místo, na tři sety prohráli, ale možná zajímavější než sám zápas byly jeho okolnosti. Chvíli jsem si připadal, že jsem na fotbale a ne na badmintonu. Jen ty dýmovnice chyběly.

I když se turnaj protáhl až do večerních hodin, myslím, že si ho všichni zúčastnění užili. U většiny hráčů se mi tentokrát potvrdil vnitřní dojem. Příjemně překvapil Jakub, nepřekvapila, ale dobře hrála Míša, potěšila mě i Berta. Těšmě se teď na zajímavé měření sil na konci května na Astře – a doufejme, že na Zahradním Městě bude spíš kladno než záporno.