Vánoční soustředění každoročně slouží nejen jako herní příprava na družstva a turnaje, které se rozjíždějí už od samého začátku nového roku, ale také jako přirozená korekce sváteční lenosti a bobtnání cukrovím a jinými laskominami. I letos jsme se od televizních pohádek, cukrovinkového obžerství a rozkladného povalování s knížkami utrhli a strávili čtyři dny v pohostinném prostředí nové čakovické haly. Letošní zimní kemp byl z určitého úhlu pohledu tou největší akcí, jakou jsme kdy uspořádali – účastnilo se ho dokonce ještě více lidí než benáteckého soustředění, v tělocvičně jsme lajnovali rovnou devět kurtů, spotřebovali tolik míčů, že jsme museli sáhnout po nouzovém dokoupení, odtrénovali ve čtyřech dnech 16 hodin intenzivního tréninku a sehráli celou řadu zápasů.

Jen to chtělo koupit lepší pásky.

Při pokládání jsme si libovali, jak krásně jsme dokázali ve čtyřech lidech za dvě hodiny nalajnovat devět kurtů. Pomohly nám i lajny, které v čakovické hale už jsou, poradili jsme si se závěsy, uchycením sítí, rozmístěním stojanů a všemi dalšími zádrhely. I během tréninků lajny držely přímo vzorově a skoro se netrhaly. Což se ukázalo jako zkázonosné ve chvíli, kdy bylo třeba je zas odlepit. Ani víc než dvouhodinová práce bezmála dvaceti lidí neumožnila sklidit docela, a halu víc než hudba, kterou jsme si k tomu pustili, prostupovaly čím dál vulgárnější výroky a výkřiky zmaru, když se lajna, co se zdála, že jde dobře odlepit, zničehonic utrhla (to se stávalo pořád).

Je mi jasné, že ti, kdo s námi strávili ty desítky nepohodlných minut vsedě nebo vleže nad špatnou lepenkou, si jako první vzpomínku na zimní soustředění 2010 vybaví právě tohle martyrium. Ale vše ostatní se nám vydařilo: dvě tréninkové skupiny odvedly dobrou práci a všichni si dobře zahráli. Obří skupina starších, jejíž počty obvykle čítaly osmnáct až dvacet dospělých, dorostenců či talentovaných žáků, pracovala na rychlosti, dopoledne doplněné o technické nácviky (speciální prostor dostala hra na síti a naražené kraťásky), odpoledne s větším počtem herních kombinací a zápasů. Talentovaní junioři měli špičkové podmínky: sparing tvořili dospělí hráči včetně extraligových (Radek Gregor), ligových (Diana Pražáková, Jakub Zahrádka, Pavel Kubiš) a dalších z našeho oddílu (Zuzka Kvíčalová, Tomáš Parkán, Michal Beznoska, Romča Čechová…), což znamenalo nejen kvalitní, rychlou a přesnou nahrávku v kombinacích, ale i možnost odnést si z každého tréninku radu a pomoc, jak zdolat individuální nedostatky v pohybu či technice.

Na začátku byli hráči tradičně trochu zaskočeni náročností tréninku – ne proto, že by program byl nějak vražedný, ale skok z nicnedělání do dvoufázového „procesu“ je prostě podobný skoku po hlavě do rumburského ledového bazénku. Většina účastníků ale vydržela i poslední den provádět cvičení v maximální rychlosti a i když si to občas žádalo trochu hecování a slovní pomoci, nasazení hráčů v jednotlivých cvičeních bylo výborné. A bylo hezké vidět, kolik práce odvedlo „rozpumpování“ rozcvičkou podbarvenou hudebním doprovodem, anebo „infantilní“ hry, honičky a soutěže. Snad jen jedna věc mě trápila: bylo smutné, že po skončení tréninku se junioři rozprchli do šaten, a nezbytné uvolnění a protažení absolvovali už jen „zodpovědní“ z řad dospělých.

Skupiny mladších žáků a dětí z přípravky se po svém ujala Kačka Kykalová. Kombinace mateřského přístupu s důsledností si dokázala poradit i s některými výstřelky. Program dětí byl hodně zaměřen na základní technické dovednosti, ale poprvé si mnozí zkusili i backhandem zahrávaný drop, anebo roztočené kraťásky. Každému šlo něco lépe, něco hůře, mnozí nebyli příliš disciplinovaní, ale věřím, že si i tak z vánočního soustředění leccos odnesli.

Za to, že všechno běželo, jak mělo, si zaslouží díky spousta lidí: Pavel Ausberger, který zařizoval tělocvičnu, její dva správci, Adam, Kačka a Tomáš, kteří pomohli nalepit lajny, všichni dospělí za ochotný sparing dětem, Pavel, Štěpánka a Filík za pomoc s řešením „míčové krize“, Tomáš a Kuba za fotodokumentaci, všichni rodiče, kteří se s námi trápili ve čtvrtek nad těmi proklatými páskami… no, je vás hodně a docela určitě jsem někoho zapomněl: každopádně myslím, že jsme úsilí vynaložili správným směrem, poctivě potrénovali a můžeme vykročit do soutěží kalendářního roku 2011 s hlavou vzhůru a zdravou sebedůvěrou.