44. ročník akademického turnaje z mezinárodní série ISBT se konal o víkendu 6.-7. listopadu v Plzni. Turnaje, který jede už léta podle scénáře losování družstev – párty – badminton – guláš – obří párty – cosi na způsob badmintonu – vyhlášení vítězů, se zúčastnila pětice proseckých: Michal Beznoska, Tomáš Krajča, Romča Čechová, Vendula Gronová a Peťa Mazúr. Výsledkově to letos žádný zázrak nebyl: Tomášovi se dokonce povedlo obhájit poslední místo (a s lepším týmem než loni! ;-)), Michal s Romčou byli předposlední a nejlepší Petr obsadil šestou příčku. Zato ve studentském klubu Ucho jsme se ani na jednom večírku neztratili a z Plzně si odvezli tradiční balík sportovních i společenských zážitků (už se vám někdy někdo pokoušel roztáhnout nosní dírky chemickými kleštěmi?).

Foto: Pepa Rubáš

V pátek jsme způsobili značnou míru nevole mezi účastníky: čtyřčlenná pražská skupina totiž dorazila jako poslední a zdržela plánované losování asi o hodinu. Ale nakonec vše proběhlo, jak mělo, a organizátoři rozdělili účastníky do jedenácti skupin ve složení dva muži – jedna žena, které pak spolu hrály v utkáních na čtyři zápasy: mix, debl kluků a dva singly. Už páteční zahajovací párty se docela protáhla, a tak mnozí v sobotu ráno jen ztěžka vstávali a hledali cestu na badmintonové kurty. Program byl přitom velmi náročný, Segy a Nikola zřejmě pod vlivem neúnavého propagátora skupinových systému Tomáše Knoppa rozdělili týmy do jedné velké šestičlenné a menší pětičlenné skupiny, v nichž hráli každý s každým: to znamenalo pro některé porci až deseti náročných zápasů.

Tomáš a Michal bojovali dopoledne především sami se sebou – a mělo to podobný průběh. Mizerné první utkání, hodiny spánku, bolesti hlavy a pocity nevolnosti: až přišla spasitelka Jana s brufenem a druhý singl, který převrátil náladu zase k lepšímu. Petr, který ještě v pátek koncertoval, dorazil také se značným spánkovým deficitem, ale neztrácel dobrou náladu, stejně jako holky. Právě jemu se v soutěži dařilo nejlépe: se svým týmem bojoval o přední místa ve skupině, nakonec se dostal do pavouka o konečné páté místo. Romča a Michal byli ve stejném družstvu a skončili ve své skupině na páté příčce, Vendy o jednu příčku před nimi. Předposlední páté místo ve větší skupině pak obsadil Tomáš, i přes závěrečnou remízu s nakonec třetím týmem (a třísetové vítězství v singlu nad Petrem Hohenbergerem).

Sobotní párty měla tentokrát téma „pracovní uniformy“ a i když byly kostýmy méně nápadité než loni, vydařila se výborně. V prostoru dvou kolejních klubů se pohybovali mechanici, instalatéři, němečtí opraváři praček ;-), ale také chemici, spartakiádní cvičitelé, cestovatelé nebo dobrovolní hasiči. Z holek zaujaly kostýmy zdravotních sestřiček, kuchařky nebo stavební dělnice, nejoblíbenější rekvizitou se pak zcela určitě staly laboratorní kleště. Došlo pak i na oslavy narozenin: Tomáš a Tomáš pili z tradičního akvárka, tentokrát ale ne ničivou dávku tvrdého alkoholu, ale pouze moc krásné a osvěžující dvojité mojito.

Nedělní program už alkohol a spánkový deficit poznamenaly ve větší míře. Dalo by se skoro říci, že badminton dostal úplně nový rozměr: mnohdy se stávalo, že parta zbytkovým alkoholem rozložených hráčů vtipkovala na úkor podobně postižených, kteří právě předváděli podivné a zcela neuvěřitelné kreace na kurtech. Ale postupně ze všech zúčastněných deka padala a na žádnou šavli, která by doprovodila příliš hluboký výpad naštěstí nedošlo. Tak jsme mohli krátce po druhé hodině turnaj prohlásit za zdárně dohraný, honorovat vítězný tým (Přemek „vybíhám ve tři ráno před spaním kurty“ Voráč, Tonda a Eva Davidová) a rozjet se unavení, ale plní dojmů zase domů.

A pokud se vám zdá, že je tahle reportáž víc o večírkování, blbnutí a krutých následcích než o badmintonu… inu, je to docela správně. Bez společenské části by ISBT vůbec nebylo tím „íesbétéčkem“, které jsme si tolik oblíbili.