Na poslední chvíli jsme zaregistrovali nedělní jedenáctkový turnaj v Mostě, ale bleskovou rychlostí zorganizovali přihlášení i odvoz, a tak se mohla bojů o singlové vavříny v kategoriích podle ročníků narození zúčastnit pětice proseckých: Míša Zelinková, Míša Zárybnická, Berta Ausbergerová, Šárka Vlášková a Robert Chalupecký. Dařilo se dokonce nad očekávání, Míša si odnesla stříbrnou medaili mezi děvčaty narozenými v roce 1998, Berta neočekávanou porci pěti vítězství (a to ze čtyř porážek byla jen jedna opravdu jednoznačná) a já dobrý pocit z toho, že se děcka přece jenom od posledně něco naučily.

kompletní výsledky doplním, až dorazí od organizátorů na web

Ráno jsme si dali olbřímí rezervu. Zrovna jsem si stěžoval, jak budeme na místě brzy, když se mi povedlo odbočit na objížďku pro kamiony, která obkružovala Most trasou delší než týden před výplatou. Po okružní jízdě kolem Mostu jsme si dali ještě okružní jízdu Mostem, nakonec jsme ale úderem deváté (a možná krátce po) šťastně zaparkovali u fotbalového stadionu. Jen abychom zabloudili v útrobách rozlehlé haly Baníku Most… 🙂

Když jsme se konečně usadili v tělocvičně, začaly boje v jednotlivých skupinách – a hned hrál na třech kurtech Prosek. Já teď ale opustím chronologickou linii a zhodnotím vystoupení jednotlivců.

Míša Zelinková se stala královnou výjezdu. Ve skupině měla čtyři soupeřky, jednou z nich byla Míša Zárybnická. Připsala si tři vítězství, z toho jedno velmi cenné nad Blovskou (s níž prohrála – a jednoznačným výsledkem – v Liberci), když se tentokrát zvládla vypořádat s jejím dobrým dlouhým servisem a loby. Závěrečné finále proti domácí Lavičkové už jí tolik nesedlo, i když oba sety prohrála vcelku těsně. Jakmile byl míč od Míši příliš krátký, soupeřka to nekompromisně trestala, a dovedla sama lépe a přesněji zahrát kraťas zezadu. Stříbro ale Míše slušelo.

Oproti tomu Míša Zárybnická se dočkala jen porážek. Není ale divu, když namísto toho, aby k míči udělala dva kroky, natahovala se po něm dopředu, do strany, nebo nejhůř – zakláněla. Pravděpodobně spoléhala, že soupeřky zůstanou stát v němém údivu, jak vysoko se jí podařilo dopinknout, kterýžto předpoklad se kupodivu nepotvrdil.

Berta pro mě byla nejpříjemnějším překvapením dne. Na to, jak je obvykle na kurtu rozházená, se dokázala v některých okamžicích obdivuhodně soustředit a využít svých předností. Na začátku si poradila v nervózním zápase se Šárkou, pak prohrála se suverénní Novou, ale potom až zhruba do jedné hodiny odpolední sbírala už jen vítězství. Stačilo jí k tomu obstojné dlouhé podání, slušný lob někam k deblové čáře (a hlavně dost vysoký) a především to, že pochopila, v čem spočívá kouzlo naraženého kraťasu. Pro ty, kdo by to nevěděli, kouzlo naraženéhé kraťasu spočívá v tom, že když se soupeř potácí v zadní části kurtu, obvykle ho nestihne, a pokud stihne, ryje hlavou do země jako krtek obecný. V závěrečných soubojích o medaile Bertě chybělo trochu štěstí nebo možná právě toho soustředění, ale žádná z následujících tří porážek nebyla jednoznačná. Trochu smolně to nakonec stačilo jen na šesté místo.

Šárka byla snadným oříškem hlavně pro soupeřovy trenéry. Radu „hraj jí to dozadu“ dali snad všichni koučové všem jejím soupeřkám. Byla-li na druhé straně vyšší a silnější hráčka, obvykle to neslo ovoce – Šárka prostě ještě sílu v ruce nemá, i když dovedla překvapit i nepříjemným kraťasem. Když ale došlo na soupeřky srovnatelných proporcí, rázem si naše malá hvězdička vedla o poznání lépe. Nakonec z toho byly dvě výhry a celkové osmé místo, s kterým nemohla nevládnout spokojenost.

Robert hrál v nejtěžší skupině kluků ročník 1997. Doopravdy ho ale z kurtu vyprovodil snad jen Dokládal, jinak si vedl dobře i proti favorizovanému Tiptovi či bratrům Hofmanům. Dvě výhry pro něj znamenaly v sedmičlenné skupině pátou příčku, která reálně odpovídá jeho schopnostem. S pohybem to není slavné, může ho ale těšit, že váhově nejsrovnatelnějšího soupeře suverénně přeběhal. Dnes se Robertovi dařilo těžit ze síly v ruce, až odfiltruje velké množství nevynucených chyb při jednoduchých úderech, bude jeho hra zase o třídu lepší.

Velmi dobře organizovaný turnaj zakončili organizátoři vyhlášením, při němž si každý přišel na své: nejlepší si odnesli medaile, všichni stateční účastníci pak alespoň nějakou tu mlsku. A tak asi jen málokdo opouštěl halu nespokojen. A tak to má na turnajích pro přípravky být. Pánům Hofmanovi, Královi a dalším tímto ještě jednou děkujeme.