Turnaje GPA U13 pořádaného Baníkem Most se o víkendu 25.-26. září zúčastnily Míša Zelinková a Berta Ausbergerová pod vedením trenéra Tomáše Krajči. Mohli jste opakovat do omrzení známou poučku: postupuj zápas od zápasu, ale pro Míšu a také většinu doprovodu byl tenhle turnaj příležitostí, jak si vyřídit staré účty. Loni Míša v Mostě prohrála s Monikou Světničkovou – a letos jí to chtěla vrátit i s úroky. „Pomsta“ do roka a do dne schytala ale hned několik ran. Turnaj se nekonal ve známém prostředí sportovní haly města Mostu, ale ve školní tělocvičně ve Velebudicích, nešlo o čtvrtfinále, ale semifinále áčkového turnaje – a především, Míša zase prohrála. A tak se k nevlídnému počasí charakteristickém setrvalým deštěm přidaly i slzy, pochopitelné jako ohlas momentálního zklamání, ale zbytečné s odstupem.

Turnaj, kde jsme dosáhli na tři bronzové medaile, je nejúspěšnějším republikovým turnajem mládeže od doby, kdy tyto turnaje hrála poslední generace dorosteneckých krajských přeborníků. Z krásného diplomu a věcných cen se radovala Míša ve dvouhře, společně s Bertou v deblu a s Vojtou „Lapiduchem“ Lapáčkem ve smíšené čtyřhře.

Na rozklik najdete podrobnou reportáž včetně jednoho velmi pikantního úlovku proseckých paparazziů.

Ke stažení: kompletní výsledky

Holky přebírají medaili za čtyřhru (foto M. Krpata):

Ráno jsme do Mostu dorazili mezi posledními: tak akorát, abychom stihli přihlížet losování. Vzhledem k situaci, kdy jsou naše děvčata už mezi favority GPA, nebyly rozmary losovacího programu až tak významné – a já se snažil soustředit na to, aby holky neřešily, s kým a jak se bude hrát semifinále, ale dobře zvládly první kola.

V mixu se to bohužel nepovedlo Bertě. Ta nastoupila s Matějem Hubáčkem, tradičně ráno poněkud rozespalým. Souboj proti severomoravské dvojici z Orlové byl plný výměn, které rozhodla nepozornost nebo nevynucená chyba, anebo pořádná „haluz“. Lépe si vedla Míša, která vyměnila pro letošní sezónu jednoho malého a běhavého leváka (Kubu Klubala) za jiného (Vojtu Lapáčka z Českých Budějovic). Vojta s Míšou suverénně prošli dvě kola, přitom zápas pravdy s dvojicí Bureš-Světničková se našim mimořádně vydařil: na kurtě se povzbudili, dobře se doplňovali a snažili se hrát dolů. Že papírové předpoklady hlavně na začátku sezóny znamenají málo, ukázalo čtvrtfinále proti soupeřům z Astry. Honza Fiala a Eliška Nováková našim sice s pokorným respektem darovali první set, pak se ale chytili a zápas byl dramatický až do koncovky sady třetí. Co našim scházelo na razanci, nahradili naštěstí pohybem a dobrou rozehrávkou.

Semifinále mixu, hrané ještě v sobotu ve večerních hodinách, naproti tomu papírové předpoklady docela potvrdilo. Honza Louda a Kristýna Brunátová naši dvojici doslova rozložili – zejména proto, že s lehkostí získávali body „zdarma“ chytrým podáním, naší nepozorností nebo chybou, a výrazně lépe zakončovali. Ovšem bronzová medaile pro dvojici, která spolu hrála poprvé, to je rozhodně slibný začátek.

Ve dvouhře nastoupila Berta proti Aničce Legátové. Ta přes prázdniny pořádně vyrostla a zřejmě i dobře potrénovala. A tak s ní měla Berta velké problémy: jakmile přišlo kratší podání nebo nedůsledný klír, hrála jí soupeřka nepříjemné smeče a křižné dropy. Berta se ale nevzdala a vzorně zabojovala o vítězství, ve třetím setu běhala po kurtu tak, jak jsme ji asi nikdo ještě neviděli, a nepříznivý vývoj otočila na svou stranu. A tak oblíbené tatínkovo hodnocení „Poznávám tě, jasná,“ nemuselo mít tentokrát ironický podtext. Ve druhém kole jsem Bertě nakázal, aby zapomněla jméno soupeřky a nebála se v klidu hrát: Monika Světničková s ní ale přesto tak trochu vymetla oprýskané parkety kurtu číslo jedna. Berta se chytala na zatajené údery, pouštěla dobré míče a jen málokdy se dostala ke své drtivé smeči.

Míša měla jako čtvrtá nasazená první kolo volné, do druhého jí z pavouka vyplula domácí Lucka Borovská. Šikovné (a dle hodnocení nezávislé poroty proseckých tatínků i velmi pohledné) mostecké hráčce Míša nedovolila ani chvilku pomýšlet na úspěch, týrala ji úspěšně hlavně zadrženými loby a zvítězila v obou setech jednociferným rozdílem – přestože se hrály delší výměny. Čtvrtfinále – a opět proti Astře. Souboj Míši proti Elišce Novákové číslo dvě byl pro mě tím, o jehož osud jsem se obával nejméně, a to se potvrdilo na kurtu. Míša přesně podle plánu nastoupila sebevědomě, soupeřku rozběhala a povolila jí dohromady jen 14 bodů.

Nedělní semifinále s Monikou Světničkovou patřilo ke světlým bodům programu. Holky hrály často dlouhé výměny, přetahovaly se v klírech, proháněly po diagonálách, přehrávaly na síti… Holky se neustále přetahovaly o vedení, v závěru si Míša vybojovala mírný náskok, ale mečbol za stavu 20:19 bohužel neproměnila, a stejně se jí vedlo i za stavu 21:20. Pak si Monika dvěma body v řadě pomohla k výhře 23:21. I když Míša nezadržela slzy, povedlo se jí v přestávce uklidnit a na kurt nastoupila už opět velmi soustředěná. Koncovka třetí sady jí však utekla a po prohře 18:21 se s turnajem rozloučila. Skutečnost, že bude tak nespokojená se třetím místem z GPA, by určitě minimálně ještě před rokem celou proseckou výpravu pobavila. Letos chceme bojovat o nejvyšší příčky – a mezi čtveřicí v čele s Kristýnou Brunátovou a dál Monikou, Míšou a Dominikou Budzelovou je to otevřené.

Co se týká ženské čtyřhry, naše holky nastupovaly do turnaje jako nasazené dvojky. Toto nasazení nepotvrdily, ale i s třetím místem můžeme být spokojeni: rozdávají se za něj diplomy, 720 bodů a navíc nemusí jet polovina výpravy domů vlakem 😉

Berta s Míšou se v prvním kole rozehráli proti páru Typltová-Stropková. V osmičce je pak čekal další, Míši třetí střet s Eliškou Novákovou. Ta hrála společně s Aničkou Legátovou, která se zase mohla za dvouhru pomstít Bertě. Naštěstí se tak nestalo, i když průběh třísetového utkání byl mimořádně dramatický. Zasáhnul jsem do něj i já, když jsem reklamoval Aniččino podání nad pasem, podle mě evidentní (podávala zhruba někde od prsou), podle ostatních a zejména podle hlavního rozhodčího v pořádku. Ale když vám trenérka předního pražského klubu vysvětluje, kde je pas, a ukáže si pár centimetrů pod prsa, mám pocit, že něco není v pořádku…

Tohle je podle mě podání nad pasem:

V neděli v semifinále naše holky prohrály s dvojicí Budzelová – Srncová – soupeřky se ukázaly o něco agresivnější i chytřejší, když nám rozehrávaly z podání do Berty backhandové strany a dobře rychlými drivy vracely příliš pomalé dropy. Určitě to ale nebyl rozdíl třídy – a příště bude stejné utkání zcela otevřené.

Celkové hodnocení prvního GPA U13 nemůže být jiné, než pozitivní. Na podobné úspěchy jsme dlouho čekali a jsem moc rád, že naše holky potvrdily, že se s nimi letos bude muset počítat na nejvyšší příčky.

Tři bronzové medaile jsme dobyli i v ne vždy úplně „top“ podmínkách (například průběžně zhasínající světla, či špatně viditelné čáry na oprýskaných parketách) – organizátorům patří pochvala za rozhodčí a čárové pro nedělní program, bezproblémový a rychlý průběh turnaje, ale je otázkou, zda nemohlo v době, kdy je mostecká sportovní hala v rekonstrukci, republikový turnaj pořádat jiné město.

A závěrem jeden varovně vztyčený prst: na hru Kristýny Brunátové je radost se dívat, a sbírka úspěchů, jichž ve svém věku dosáhla, je impozantní. Tím spíš by si ale hráčka na podobné úrovni nemusela pomáhat neregulérním krátkým podáním. Vím, že fotografie (navíc rozmazaná a v okamižiku krátce před úderem nebo po) nebude nikdy stoprocentně průkazná, ale pro mě je její podání evidentně zahrávané nad pasem a doufám, že bude-li v něm pokračovat, najdou se rozhodčí, kteří jí chybu při servisu odpískají.