Výstřední Filipovo zadání ze středečních Aktivit poslouží jako metafora letošního soustředění dospělých v Rumburku: účastnili se ho z většiny hráči, kteří mají svou kvalitu, a snažili se rozehrát, probudit a najít v sobě to, co už umí. Jak dobře jsme rozbili stěny sklenic letního odpočinku, to se samozřejmě ukáže až v sezóně, výkony při přátelském utkání proti Chemičce Ústí byly ale nadějné.

Na šesti kurtech rumburské tělocvičny svá těla trápily necelé dvě desítky dospělých: Filip Stádník, Michal Svoboda, Pavel Kubiš, Jan Filz, Petr Čermák, Jakub Zahrádka, Honza Frauknecht, Radek Gregor, Tomáš Parkán, Tomáš Krajča, Diana Pražáková, Dana Kykalová, Šárka Herrmannová, Monika Erbenová a Kája Krajčová, na zadních kurtech je pod přísným dozorem Jirky Parkána doplňovala mládež v takřka čistě dívčí sestavě Míša Zelinková, Jitka Benešová, Berta Ausbergerová, Šárka Vlášková a také Daniel Kubiš a Míša Parkán.

Tréninkový program zahrnoval dvě devadesátiminutové tréninkové jednotky denně, řízenou rozehrávku vedli buď Pavel nebo Diana, především jsme ale sehráli spoustu zápasů a v závěru soustředění se utkali i s paralelně trénujícími hráči z Ústí.






foto: Šárka Herrmannová

Mládežnické tréninky pod vedením Jirky se zaměřily především na základní věci. Holkám to mnohdy příliš nevonělo, ale Jirka je zkrátka pes na správné výpady, dlouhé klíry a pohyb od středu – navíc se mohl díky menšímu počtu našim slečnám věnovat individuálně. Další, čemu se věnoval, bylo vyplétání raket: neuváženě si totiž přivezl do Rumburka stroj, a tak mu hráči začali velice brzy zaskládávat pokoj raketami. Zejména v druhé půlce všichni mládežníci využili příležitosti a zahráli si rozehrávku i zápasy s dospělými, Míša jen těsně podlehla Káje a sehrála i pěkné dva sety se Šárkou H., Daniel zase dlouhé minuty pinkal s Dianou a Lenkou. Nejhodnotnější výkon ovšem nakonec nebyl tak úplně badmintonový: když Míša viděla Tomáše a jeho 70 dvojšvihů, vsadila se o džus, že jich naskáče aspoň 71. Ovocné nápoje jsou zřejmě pro mladší žáky vynikající motivací, protože na druhý den cílovou hranici překonala hned na první pokus – jak ale bylo později vysvětleno, pro trenéra šlo o „win/win situation“: buď získá zdarma malé pivo, nebo jeho svěřenkyně překoná vlastní tréninkový rekord. Taková sázka nejde prohrát 😉

Dospělí tentokrát rezignovali na vybíhání kurtů a náročnější kondiční cvičení. Časově úzce ohraničený prostor na kurtech věnovali stoprocentně badmintonu, a to v podobě řízené rozehrávky, která zahrnovala standardní sadu cvičení (drivy, lob-drop-kraťas, lob-smeč-kraťas, kraťasy na síti atd.), dopoledne pak vždy i několik taktických kombinací (nejvymazlenější byla všestranná singlová kombinace Pavla tuším z úterního dopoledního tréninku). Druhá část tréninku pak byla věnována zápasům, v nichž skutečně kdokoli mohl vyzvat kohokoli – na čemž vydělali především mladší hráči či hráči z béčka a céčka, kteří mohli vyzvat ty nejlepší.

Vrcholem týdne bylo páteční dopoledne, kdy jsme sehráli řadu přátelských zápasů s Chemičkou Ústí. Ústečtí trénovali souběžně s námi pod vedením Adama Hobzika. Ten pak sledoval vyrovnaná utkání se střídavou úspěšností: Filip podlehl ústecké jedničce Honzovi Vitverovi, Michal ale přehrál ve dvou setech druhého Vitveru – Kubu. Diana v moc pěkném utkání porazila Petru Pilařovou, aktivní bilanci jsme měli i v mixech. Já si připsal dvě hloupé porážky na kurtě, kde nebylo vidět (obě proti Davidu Piklovi) a vítězství nad Martinem Králem na kurtě, kde vidět bylo. Celkový výsledek přátelského utkání byla „zhruba remíza“.

V pátek odpoledne už Pavel zavelel jen „dělejte si, co chcete,“ čímž výrazně stoupl u poroty soutěže o nejpopulárnějšího trenéra – a tak jsme se rozehráli a dali poslední sérii zápasů. Večer pak soustředění zakončila diskotéka, kde hráli tak špatně, že jedna skupinka našich hráčů založila pseudoparty u jukeboxu na bowlingu a zkysla tam až do pozdních ranních hodin.

Protože soustředění nabízelo celkem velké množství volného času, děla se celou dobu řada nadstavbových aktivit. Zejména dívky trávily mnoho času v bazénu (Didi chodila dokonce pravidelně plavat ještě před snídaní s argumentem: je to za bezkonkurenční cenu), Radek si udělal tradiční výlet do Německa, o odpočinkovém odpoledni, které prakticky celé propršelo, se nepoučitelná skupina asi třikrát pokusila začít beachvolejbalový zápas, než pochopila, že to je nemožné, na pokoji malých holek či u Parkánů vznikl pravidelný karetní kroužek a na některých pokojích pak také filmový klub, kdy se na noteboocích promítaly klasiky jako Vesničko má, středisková nebo Pelíšky (kupodivu jsme našli i lidi, co je ještě neviděli).

A opomenout samozřejmě nelze ani Aktivity, pro něž Kája, Šárka a Filip připravili spoustu vtipných úkolů, a tak došlo na předvádění „chladu ledové tříště“ nebo titulní „kobylky ve sklenici“ (tu ale Filip vystřihl zcela přesně).

V Rumburku jsme se dobře pobavili, dobře jsme si zahráli – a můžeme jen doufat, že už jsme všechny skleněné překážky překonali, a v sezóně nám to bude „dobře skákat“.