Páté kolo družstev OPI znamenalo bohužel nepříjemnou bodovou ztrátu. Do tradičně promrzlého Kladna, kde zahřívaly pouze úlisné úsměvy pořadatelů, jsme dorazili v poněkud rozložené sestavě. Nemocný Jirka Parkán od začátku tvrdil, že bude do počtu, nachlazený Petr Mazúr se vzdal i včerejší druhé ligy, a fit nebyla ani Zuzka. Hned v prvním utkání náš tým čekalo právě Kladno (respektive jeho B-tým), jeden z aspirantů na postup do KP. Jak už to tak bývá, přičichli jsme nejdřív k opatrnému optimismu, než se všechno začalo podělávat. A tak jsem si na jedničce překvapivě hladce poradil s mladým Jardou Holečkem (16 a 6) a Petr zdolal na dvojce ve třísetové bitvě Nováka. Jenže pak Michal prohrál podobnou řežbu se zdatným Richtrem – 22:20 ve třetím setu dopravdy zamrzí, zvlášť když Michal odvrátil několik mečbolů předtím. Ani Zuzka svého singla nevyhrála, a tak se nad našimi vítěznými plány začalo smrákat, přestože jsme měli k dobru kladenskou skreč ženského debla. Já s Michalem jsem prohrál se zkušeným párem Novák, Homolka (a fláknul přitom raketou o zem tak, že se poroučela do věčných badmintonových lovišť, ach jo), a otec a syn Parkáni podlehli dvojici Jerman, Konůpka. V závěrečném mixu jsme hráli ještě o remízu, ani tam nám ale nebylo přáno. Jana s Jirkou podali dobrý výkon, Galajdová s Holečkem je ale porazili 21:19 ve 3. setu. Pamatuju si i vyrovnanější zápasy, stejně jsme ale tentokrát měli nevídanou porci smůly (anebo Kladno větší tah na branku, jak se to vezme).

Štěstí nám začalo přát až potom. Jílové, náš druhé soupeř, přijelo bez Synovce a Chládka. Citelně oslabený soupeř skrečoval hned dva debly, a tak jsme vedli od samého začátku. Já se v singlu se Strunou v první sadě trápil sám se sebou a vlastními nervy, a taky jsem ho nakonec 20:22 prohrál. Pak jsem se asi uklidnil, nebo se nade mnou smilovala božstva opeřeného míčku – a já zbývající dvě sady vyhrál. Petr si jako obvykle chtěl zahrát, a tak Miloše Fialu porazil 21:19 ve třetím, to Michal Beznoska se s Pavlem Fialou mazlil o poznání méně. Příjemným překvapením dne byl výkon Jany Havlákové. Asi jí přišly k duhu ty čyři lipíčka, o které mě stáhla na začátku turnaje, každopádně když přestala po nevydařené první sadě hrát na Krotkou příliš krotce („kraťas“ do poloviny kurtu a podobné laskominy), zvítězila. Výhru s čistým štítem jsme pak dokonali já a Zuzka v mixu proti poněkud odevzdané dvojici Fiala M., Krotká a Petr s Tomášem v deblu proti duu Struna, Fiala P.

Hrajeme sice hovno, ale radovat se umíme, psal jsem před časem. Teď bych to možná maličko rozšířil: umíme si fandit, umíme se radovat, umíme běhat a bojovat, umíme se cpát sladkostmi a čokoládou, umíme se ráno sejít v domluvenou hodinu (!)… a hrajeme pořád hovno. Snad je trochu menší, snad na pohled méně odporné, ale smrdí stejně.