Třetí a poslední kolo nezastihlo dorostenecký tým SK Prosek Praha v úplně ideální pohodě. Byli jsme chudší o Martina, který nechal badmintonu pro jistotu docela, Jáchym přijel naknap z lyží a snad po měsíci držel poprvé raketu v ruce, holky byly zase rozlámané ze včerejšího přeboru. Naštěstí nás čekaly papírově jasnější zápasy. Jana, Anička, Kačka, Petr, Jáchym a Honza nastoupili proti Astře, Jílovému a domácímu Radotínu.

Včera večer a dneska ráno jsme si s Aničkou řekli, že k úspěšnému týmu patří artefakty. Nudné mančafty přicházejí s nakrátko ostříhanými kluky ve sportovních hadříkách, míče si nosí v originálních tubách a když zrovna nehrají, živí se houskama a pijou vodu. To my si právem můžeme činit nárok na titul nejvlasatějšího družstva, díky Janě nejblonďatějšího, rozhodně sežereme největší množství lipíček a aby toho nebylo málo, obcházíme kurty se slušivým černým kloboukem a nové míče vybíráme z krabice od piva. A navíc, navíc si fandíme jako nikdo jiný.

Nejspíš tohle všechno bylo důvodem, proč se na nás od začátku smálo štěstí. Herně jsme totiž zrovna dvakrát nezářili. První příjemnou zprávou byla neúčast Svaté. Přijde mi zvláštní, že tým, který je fakticky výběrem Středočeského kraje, nedokáže postavit aspoň dva kluky a jednu holku, nám tím ale Svatá dala příležitost bojovat o třetí místo, což je přece jen lepší motivace, než jistota bramborové medaile. Navíc Jílové přijelo ve značně zuboženém stavu. Bez trenérů, pouze v minimálním počtu hráčů, navíc nevybaveném balony ani zápisy. Tím se mimojiné všechno značně urychlilo.

Nejdřív jsme hráli s Astrou. Přál jsem si, aby celkový výsledek nebyl kanár, nakonec jsme ale právě 0:7 prohráli. Celkem tři zápasy vypadaly nadějně. Rozhodně se to netýkalo kluků. Jáchym jako naše jednička odešel s Kurzem poražen snad po deseti minutách a na výsledek byl neveselý pohled (prakticky to byly dva kanáry). Honza, jak je jeho dobrým zvykem, vzdoroval Netíkovi lépe ve druhém setu, kvalita byla ale jasně na straně soupeře ze Zahradního města. Singly holek už byly lepší. Jana překvapivě držela krok se Šárkou Herrmannovou, jako by se od začátku lépe vypořádala s poněkud šerou a nízkou tělocvičnou. Za výsledek 19:21 a 21:23 se nemusí vůbec stydět – a kdyby jí v závěru 2. setu pár hraničních míčů přeslo pásku, mohlo být ještě veseleji. Ještě o něco dramatičtější zápas předvedla Anička s Nikolou Srbovou. Prohrála 15:21 ve třetím setu. Během několika desítek minut se holky nejspíš dohodly a zkrátily si hřiště na deblovou lajnu. Dál jim totiž míče nedošly. Nikola byla nakonec důraznější – i šťastnější. Debl Honzy s Petrem proti dvojici Kurz, Netík byl taky poměrně jasný, pohříchu dost špatně svého debla proti Šárce s Kačkou Maixnerovou odehrály i Anička s Kačkou naší. Poslední nadějí na bod byl mix – a přinesl taky hezké drama. Jáchym s Janou hráli v prvním setu hrozně. Ve druhém se asi Jirka Hakl pokoušel smečovat rovnou z krátkého podání, protože nepřijmul snad ani jednou, takže se sada stala kořistí našich. Třetí set pak po velkém dramatu nakonec pro sebe výsledkem 25:23 rozhodli astráci.

V následujícím zápase s Jílovým se zmíním jen o třech utkáních. Petr na jedničce nečekaně bojoval s Konečným. Snaživý soupeř neměl být pro něj k nepřekonání, Petr ho ale sám dostával do hry zoufale krátkým podáním a řadou nevynucených chyb. Navíc Konečný dokázal nahrané míče zakončovat. Po setech 21:19, 18:21 a 19:21 jsme nakonec prohráli – a pokazilo nám to „kanára“. Ale co už. Nevadilo to zdaleka tolik, když si Jáchym na dvojce poradil s Frauknechtem (i když 18 a 14) a vítězstvím v poklidném tempu skončil i debl Frauknecht, Konečný – Šenkyřík, Škrábek. Celkově 6:1.

Poslední zápas s Radotínem byl nakonec dramatičtější, než jsem si připouštěl. Soupeř disponoval kvalitou v podobě Blažkové, nečekaně se mu ale ukázaly i mladé posily ještě žákovského věku. První, co jsme s domácím týmem rozehráli, byly singly holek. Jana hrála právě proti Blažkové, Kačku čekala Gricová – a já počítal s jedním bodem. Jana byla silné a útočně naladěné soupeřce důstojným protivníkem, zejména v prvním setu, který skončil 19:21. Druhý už byl jasnější, přesto zanechala naše blonďatá kometa dobrý dojem – a rozhodně trochu nesvou Blažkovou řádně protáhla a unavila. Velmi příjemně mě překvapila i možná největší dnešní opora: Kačka. Zápas proti Gricové zvládla s profesionalitou rutinérky. Našla cestu k úspěchu (dlouhý lob a z krátkého klíru soupeřky smeč nebo ještě jeden a většinou už konečný lob) a dokázala hru, která vedla k bodům, udržet po celý průběh zápasu. Pěkný výkon. Další bod jsme už od začátku měli díky skrečovanému mixu Radotína, a tak jsem si říkal, že kluci vyhrají své singly a budeme mít jasno. Jenže nebylo to jednoduché: oba hráli na tři sety a oba hodně nervózně. Petr se staral o zábavu děvčatům z Astry, Jáchym zase těm našim, dokud chlapci s nepřekonatelnými grimasami neprohráli své první sety. Petr se ještě stihnul zvednout a nakonec výhru nad vysokým Daňkem vybojoval. Naopak Jáchym si s Talichem neporadil, bylo vidět, že nemá natrénováno a úderová jistota mu hodně chyběla. Potřebovali jsme jeden bod a já měl nervy maličko na pochodu. Ani jeden z deblů Kalivoda, Škrábek – Tesařík, Talich a Krajčová, Kykalová – Blažková, Gricová nebyl zdaleka dopředu rozhodnutý. Nakonec jsme ale vyhráli oba a bylo hotovo. Tak se bojuje o třetí místo (pak jsem zjistil, že bychom byli třetí i s porážkou, ale o to už nejde). Vyzdvihnu opět Kačku a k ní i Aničku. Holkám jsem nevěřil, když prohrávaly 17:20 ve druhém setu, že si neprotáhnou zápas do sady třetí, pak ale parádně vyhrály pět míčů v řadě a mohly se radovat.