Sezóna 1988/89 byla pro náš oddíl také velmi úspěšná, podívejme se ale na ni nejprve z trochu jiného pohledu. Krátce před revolucí totiž vyvrcholila materiální krize českého badmintonu. Kronika přetiskuje hned dva novinové články na dané téma: první má výmluvný název Není s čím hrát a popisuje základní problém. Československo registruje 150 oddílů a 5 000 badmintonistů, přitom jen vrcholné soutěže se mohou hrát s péřovými míčky. Na trhu je dokonce i nedostatek míčků plastových a vůbec nejhorší jsou špatné podmínky pro mládež a nedostatečná zahraniční konfrontace.

V této souvislosti si kronika dovoluje malou odbočku a popisuje, jakou mezinárodní konfrontaci měli naši hráči. V sezóně 88/89 navštívila Veronika Vopálenská NDR a měla také navštívit Polsko, ale v tom jí zabránila nemoc. Zaskakovala ji tam Michaela Bencová. Diana Stádníková si vyjela do slunné Itálie a poté ještě navštívila satelitní okruh turnajů v Bulharsku, kde jí dělala společnost opět Michaela Bencová. Ještě v zimě navštívila Polsko Dana Matoušková. A dalších 20 lidí z oddílu si hovělo, byť jen krátký čas, na přátelském utkání v NSR.

Zpět k problému míčkové krize: druhým novinovým článkem, který o ní vypovídá, je rozhovor s Janem Jurkou, tentokrát z titulu jeho funkce místopředsedy výboru badmintonového svazu. Ten říká mimo jiné, že badminton pořádně žije pouze v Praze, „kde se přece jenom alespoň občas seženou míče. Na rozdíl od raket.“ Rakety nejsou k dostání, a to dokonce už ani sovětské rakety Lastočky, vhodné pro mládež a začátečníky. Rakety domácí výroby mají přitom kvalitu ještě nižší. Jan Jurka popisuje, že vinou nedostatku míčů nebyly dokonce některé nižší soutěže vůbec dohrány, a navrhuje jako ideální řešení začít míčky vyrábět v některém družstvu.

Není to radostné čtení, a je dobré si uvědomit, že doba, kdy byl zázrak sehnat dobrou raketu, a míčky nebyly nejen na trénování v sezóně, ale ani na turnaje, není až tak vzdálenou minulostí. Tak si na to vzpomeňte, až mi zase ve školní tělocvičně hodíte prvním podáním zánovní Plachtič na konstrukci… 🙂