Sestry Lacinovy byly našimi velkými oporami v předchozích sezónách, jejich pozice v oddíle byla ale špatná. Neustálé spory mezi „Lacinkami“ a hlavním trenérem panem Boháčem měly mnoho epizod a vyústily až v hořký rozchod – Jitka s Evou přestoupily do Meteoru, kde se tak soustředila vedle Šimůrkové a Smetanové tehdejší ženská špička. Spor pronikl dokonce až do médií, kroniku tak „zdobí“ dva články z časopisu Stadión: rozhovor s Jitkou Lacinovou a odpověď předsedy oddílu Jana Jurky. Čtěte:

V září chcete přestoupit i se sestrou Evou do Meteoru. Proč?
Kvůli poměrům v oddíle. Musely jsme hrát s dětmi a třeba tři dny před letošním mistrovstvím Evropy jsme trénovaly mezi kurty, protože na nich dostala přednost ligová příprava. Neshody s trenérem vedly tak daleko, že nás v poslední době trénuje táta. V Meteoru se dokáží lépe postarat o materiální vybavení, konkrétně o míčky, se kterými se dobře hraje.

Ve Stadiónu č. 32 byl na závěrečné stránce uveřejněn rozhovor s československou reprezentantkou v badmintonu Jitkou Lacinovou. Vzhledem k tomu, že zejména v úvodní části přinesl polopravdy a zkreslené údaje, prosím, jménem výboru oddílu badmintonu TJ ČKD Kompresory, o zveřejnění následujícího stanoviska.

V úvodu rozhovoru Jitka Lacinová uvádí, že odchází kvůli poměrům v oddíle, tím má zřejmě na mysli, že společně se svou sestrou nemají odpovídající podmínky pro trénink. Kriticky se vyslovuje ke skutečnosti, že musely hrát společně s dětmi. Patří k tradičním tréninkovým metodám v našem oddíle, že vyspělí jedinci z řad dospělých a dorostenců hrají s mladými talentovanými žáky. Domníváme se, a současně nám i zkušenost potvrdila, že takto lze snadno napomáhat růstu mladých hráčů. Požadavek trenéra v tomto ohledu byl zcela na místě a pokud se obě hráčky cítily diskriminovány, pak je to jedině výraz jejich nezdravého individualismu, který vychází z přeceňování vlastních schopností. Navíc zapomínají, že i ony samy touto cestou zvyšovaly svoji hráčskou kvalifikaci.

Dále J. Lacinová uvádí, že před mistrovstvím Evropy musely trénovat mezi kurty, ale zapomněla dodat, že tomu tak bylo na vlastní žádost, protože obě hráčky měly od reprezentačního trenéra stanovený zvláštní režim. Neshody s trenérem, o nichž se dále v rozhovoru hovoří, vycházely z prosté neochoty respektovat požadavky, jež byly v rozporu s míněním obou hráček. Tento manýrismus a sklon k nekritickému hodnocení vlastních schopností ze strany hráček vedl trenéra k některým nepopulárním opatřením. Dlužno doplnit, že jde o jednoho z teoreticky i prakticky nejlépe vybavených trenérů, který dokázal vychovat už řadu výborných jednotlivců a v uplynulém období přivedl dvakrát po sobě k titulu mistrů ČSSR juniory našeho oddílu. Výbor oddílu i mateřská TJ jeho práci vysoce kladně hodnotí a jeho postoj vůči hráčkám plně podporuje.

Očekávali jsme, že obě mladé hráčky využijí příležitosti, kterou jim náš oddíl nabízel, a že půjdou mladým hráčům příkladem, nikoliv že budou vyhledávat různé záminky, jak se vyhnout náročnému tréninku. K povrchním soudům uvedeným v rozhovoru je třeba ještě doplnit, že obě hráčky měly možnost každodenního tréninku pod odborným dohledem. Domníváme se, že je ke škodě našeho sportovního odvětví, že obě hráčky tak brzy podlehly uspokojení z vlastních výsledků, jež mají lesk především na domácí půdě, a sebeklamu svého hráčského umění, že více než tréninku se začaly věnovat hledání těch „nejlepších“ podmínek a je dvojnásob smutné, že Jitka Lacinová jako studentka FTVS nedokáže rozpoznat, co je pro její další hráčský růst rozhodující.

Jan Jurka, předseda oddílu badmintonu TJ ČKD Kompresory