Kdo chce vyhrávat, musí poctivě trénovat. A základem úspěchu v sezóně je dřína v létě, nejlépe na soustředění. Proto se na konci srpna vypravili hráči ČKD Kompresory na společné soustředění do Českého Šumburku, aby nabrali kondici a rozehráli se. Zároveň bylo soustředění velkou společenskou událostí, a tak mohla kronikářka začít obsáhlý zápis pyšným výkřikem: „Kdo chyběl, prohloupil!“

Připomeňme si účastníky. Ti se rozdělili do skupin (citace z kroniky) přestárlí (tj. sedmnáct pryč): Boháč, Parkán, Malina, Mrázek, Řasa, Páv, Jurka, Beranová I. (šplhoun), Bilčíková, Vlčková, Červenková (teta), dále pak podrostlí (vypadají na starší, než jsou): Vítek, Klimeš, Boháč jr., Rypáček, Kudera, Vávra, Rebrová, Koryčanová, Beranová H., a konečně žáci a začky (relativně nejzodpovědnější): Pečuk, Tušl, Fibír (Fénix), Gregor, Jurka jr., Rieder, Palán, Fibírová, Topková, Pávová. Jako odpovědný doprovod je v kronice jmenován ještě Páv jr. (Mrkva)

A nyní už nechme mluvit kroniku…

Do nové sezóny jsme skočili rovnýma nohama. Dopadli jsme do Jizerských hor, přesněji do Českého Šumburku u Tanvaldu, kde má naše jednota ubytovnu i s tělocvičnou a hřištěm, které je – ó, hrůza! – až dole pod kopcem. Za příjemně – hlavně co se jídla a volného času týče – strávený týden máme co děkovat manželům Ciprovým a jejich kuchařskému personálu, za nekompromisní trénink jsme zavázáni trenérům Pávovi a Boháčovi a za dobrou náladu a príma partu vděčíme sami sobě.

Na soustředění jsme mimo jiné teprve teď pořádně uvedli mezi sebe malé Pávovy žáčky, zejména ty, kteří to s badmintonem myslí vážně. Ale nyní již k vlastnímu průběhu celé té „rekreace po prázdninách“:

sobota 23. 8.
Odjezd se konal v 10,00 od nové tělocvičny na Proseku autobusem jednoty, na oběd jsme už byli v Šumburku. Individuální způsob dopravy zvolili známí extrémisté Parkán a Beranová I., jimž se pomerančově zbarvený „chroust“ (podle Jiřího Fiat 600) doštrachal právě k ubytovně a ani o milimetr dále.

Odpoledne se již rozjel tréninkový program, který se po celý týden skládal z různě obměňovaného počtu rozcviček, hopsání bez švihadla, kruháčů 30-60-8 (toto tajemné označení skýtá zasvěceným informaci, že jde o 30 sekund cvičení, 60 sekund odpočinku a o celkem 8 disciplin), běhání do kopce 15-165-10 nebo vytrvalostního běhu 15 až 20 minut podle zarputilosti cvičence, švihání zápěstím za použití klacků a klacíčků nebo stínových úderů s těmito, a posléze z vyrovnávacího cvičení, jež nevyrovnané jedince – např. Pavla Klimeše – zcela odrovnalo.

Nu, a volný čas před večeří – ostatně jako i po zbývající dny v týdnu – byl vyplněn vybíjenou a volejbalem, volný čas po večeři besedou, pingpongem a šachy, pro domácké povahy televizí a družnou zábavou s hajnými a jiným příbuzenstvem starého Skota.

neděle 24. 8.
Stále ještě nikoho nebolely nohy ani cokoliv jiného. Jen ve volejbale se jasně ukázala převaha týmu Beranové I., jenž prohrával pouze ve velmi slabých chvilkách.

pondělí 25. 8.
Začaly se ozývat svaly, hlavně vzadu na nohách, ale zatím jen ozývat. Též byl učiněn útok na místní obchod, leč jako každoročně opět nebylo nic ke koupi.

úterý 26. 8.
Dnes už se většině špatně přednožovalo, pouze šplhounka Ivana Beranová dokázala dosáhnout dlaněmi na zem při napjatých nohách. Byl jí domluven výprask, avšak ten se neuskutečnil.

středa 27. 8.
Nastal odpočinkový den. Dopoledne byl absolvován obvyklý program, odpoledne jsme se vydali na zteč blízké rozhledny. Když jsme se ujistili, že žádný kopec neubyl ani nepřibyl, šli jsme zase domů.

čtvrtek 28. 8.
Nejzdatnější z nás – dorostenci Vítek, Klimeš, Boháč jr., Rypáček, Kudera a Vávra místo posilování zápěstí složili koks bez nároku na odměnu, neb na pánské sprše kdosi (Klimeš) prorazil dveře. Odpoledne – tentokrát dospělí – upravovali terén po výkopu pro vodovod, leč – jak se zjistilo později – nesprávně, takže následující den se na to vrhli znova. V poledních hodinách jsme také přivítali našeho nejvyššího oddílového šéfa Honzu Jurku.

pátek 29. 8.
Ve volných chvílích se dohrával pingpongový turnaj, zde jest výsledek: 1. Parkán (takzv. nejlepší pingálista), 2. Vávra, 3. Řasa, 4. Boháč st. Mezi překvapení patřilo vítězství Ivany nad Mirkem Pávem, Pavlova porážka od Honzy st.

Večer se konal táborák spojený se zuhelnaťováním, v řídkých případech – viz Jiří Mrázek a jeho „rozkvetlé buřty“ – opékáním špekáčků, s pitím limonád a piv a se zpěvem za doprovodu kytary, již střídavě drželi Hanka Červenková, Honza Řasa a Roman Vávra. Večerka byla omladině prodloužena do 22,00, ale třem dorostenkám to nestačilo a přes upozorňování trenéra neohroženě na svém pokoji opětovně rozsvěcely.

sobota 30. 8.
Dospělí – až na výjimku Honzu Boháče a Veroniku Vlčkovou – neabsolvovali dopolední trénink a věnovali se pečlivému úklidu svých pokojů. A hned po obědě za silného, ale neutuchajícího deště, jsme opustili pohostinnou ubytovnu a vydali se pěšky do Tanvaldu na vlak, přičemž pouze zchromlí a nemohoucí se vezli gazikem se zavazadly. Vlak měl zhruba půl hodiny zpoždění, takže byl kvůli nám zdržen vlak v Turnově. Podrobnosti druhého přestupu však již unikly mé pozornosti. Do Prahy jsme dorazili v pořádku, i chroust se v Šumburku dal do pohybu, takže Jirka s Ivanou nějak dojeli, později byl potvrzen návrat domů i Hanky Červenkové, jež byla odvezena příslušníkem VB, který měl sebou i plácačku, ale civilní oblek a zřejmě své vlastní auto (nebylo žlutobílé).

Zvláštní pozornosti si zaslouží kadeřnický salón u dospělých děvčat, ve kterém naprosto absolutně kralovala Hanka s kulmou a fénem, jenž byl využíván i jako ohřívač nohou. Mezi nadějné učně se zařadil Jirka Parkán, zdemolovav pro začátek ofinu Ivany. O jinou kuriozitu se přičinil žáček jménem Tušl, pomáhaje si od bolesti odřené paty ohnutým drátem zastrčeným do tenisky tak, aby ho ona pata „nedřela“.

Zhodnocení soustředění trenéry dopadlo kladně, účastníky valnou většinou též, k čemu nám byla týdenní dřina dobrá, se teprve ukáže. Tak, vzhůru do boje!