Poslední zpráva o činnosti, která se ještě obsahem nekryje s kronikami, pochází z roku 1979. Z textu, který sestavil a prezentoval předseda oddílu Jan Jurka, je patrný opatrný, leč otevřený optimismus: prosecký badminton zaznamenal výrazný výkonnostní skok a umisťoval se na předních místech ve všech soutěžích. A tato charakteristika platí jak pro dospělé (A-tým hraje krajský přebor a snaží se ze všech sil o postup do první ligy), tak i pro dorostence, kteří sbírají krajské vavříny, a příslibem jsou i talentovaní žáci. A přestože jsou družstva prioritou, pochlubí se předseda i úspěchy individuálními: v osobě Ivany Beranové mají ČKD Kompresory pravidelného zástupce na celostátních turnajích a velkou medailovou naději směrem k Mistrovství ČSSR. Ve zprávě ale zaznívá i varovný tón: někteří – zejména mladší – hráči jako by hřešili na svůj talent a jejich tréninková morálka není nejlepší…

Po reorganizaci soutěží je krajský přebor druhou nejvyšší soutěží hned po první lize. A-tým dospělých se dvakrát pokouší o postup do ligy, ale ani jednou se to nepodaří – nejprve skončí příliš nízko v kraji, v sezóně 78/79 se mu podaří získat titul krajského mistra, ale kvalifikace se mu nevydaří. Velmi důstojně v oblastním přeboru vystupuje i rezerva, a to přesto, že je složena víceméně z funkcionářů – obsadí dokonce druhé místo a je jen krok od postupu do stejné soutěže, kterou hraje áčko.

Družstvo dorostenců patří mezi elitu Prahy a Středočeského kraje. V letech 1978 a 79 se shodně umístí na druhém místě krajského přeboru a zúročuje dobrými výkony práci trenérů Páva a Boháče. Jen škoda, že se nedaří v individuálních turnajích prosadit na celostátní žebříček, a povede-li se to dívkám, zvedají nosy trochu příliš vysoko 😉 Talentovaní žáci jsou ve zprávě o činnosti pojmenováni pouze obecným přívlastkem a konkrétní výsledky chybí, těžko ale říci, jakou by měly vypovídací hodnotu: jde o období, kdy se mění struktura soutěží, turnajů a žebříčků, a tak se hraje každá sezóna podle jiných pravidel.

Ve zprávě nechybí ani poměrně dlouhý „povinný“ odstavec o „politicko-výchovné“ práci, najde se v něm ale důležitá výtka: milí zlatí hráči a hráčky, oddíl má nyní 32 dospělých a dorostenců, 14 žáků, a tedy patří k největším ve Středočeském kraji. V tomto množství se najde řada talentovaných jedinců, ale to není všechno. Trenéři dělají svou práci zdarma a jejich trpělivost není nekonečná – mohou se s vámi docela klidně rozloučit, a to bez ohledu na vaši výkonnost. Jako bychom ani nebyli třicet let zpátky, že? 😉

Do zprávy promlouvá i neradostná ekonomická situace, jejíž ozvěny se pravidelně vracely i v pozdějších letech a v kronikách o nich najdeme nejednu zmínku. K dostání nejsou dobré rakety, ale ani míčky, a tak oddíl šetří, kde se dá: péřovými míči smějí nadále hrát jen ti hráči, kteří se probojovali na krajský žebříček, dorostenci využívají dobrých ohraných míčků po dospělých. Oblastní přebor se hraje plastovými míčky značky Schwalbe a výbor oddílu hledá všechny cesty, jak svou početnou hráčskou základnu dostatečně zásobit.

Blíží se léta osmdesátá a v jejich závěru radostné období nejen pro celý československý národ, ale i pro prosecké badmintonisty, kteří konečně sklidí ovoce své práce – během deseti let vybudovali pevnou strukturu oddílu, rozjeli ambiciózní projekt dostat oddíl na samotnou sportovní špičku a vsadili – správně – na vlastní talentovanou mládež. Ale o tom už jste mohli číst v létě. Pokud vás první várka seriálu Z kronik minula, můžete začít třeba zde… 1980: Kompresory otevírají novou halu